Zeměkoule na talíři a klid v duši. Miliardář Malý se soustředí na budhismus

Miliardář Libor Malý věří, že za sto let bude existovat svět bez peněz. Přesvědčený budhista strávil část roku na Tenerife, kde pomáhal budovat komunitní centrum. V Praze rád zajde do italské restaurace Casa De Carli, jejíž majitel dostal vyznamenání od italských akademiků.

Sedíme v italské restauraci Casa De Carli na pražském Starém Městě. Libor Malý tu patří mezi stálé hosty. Když se ho během oběda přijde majitelka restaurace zeptat, jak se mu daří, odpovídá bezprostředně: Jsem teď úplně v pořádku. Jak jinak, s miliardou na účtě, dalo by se namítat. Libor Malý se ovšem po prodeji své firmy LMC provozující pracovní servery Jobs.cz a Prace.cz nerozhodl rozmařile utrácet. Snaží se světu ukázat, že štěstí s penězi nesouvisí. Co tedy celé dny dělá člověk, který ví, že by už do smrti nemusel pracovat? Na sobě má zářivě žluté triko a na krku se mu houpe kulatý medailon. Venku je vlezlé podzimní počasí, proto si objednává zázvorový čaj s mátou. I když rychle mluví a hodně gestikuluje, vyzařuje z něj zvláštní klid. Vypráví o tom, jak uplynulé tři dny v Praze hostil jednoho z nejvyšších představitelů buddhismu. Je na něm vidět, že je setkání ještě plný. Líčí, jak se během učení mistra Taklung Cetrul Rinpočheho o podstatě bytí přiblížil stavu blaženosti. „Přestože vědci dnes dokážou většinu věcí vyjádřit vzorečky a poučkami, přesto jim ve vesmíru vždy zůstane nějaká neznámá. Fyzici jí říkají černá hmota a černá energie, ekonomům a sociologům narušuje pravidla nepředvídatelné lidské chování. Zkrátka nic není dokonalé. Za tyto odchylky může nám zatím neznámá síla vědomí. Během našeho pražského setkání Rinpočhe rozebral lidskou mysl na prvočinitele a vesmír mi najednou začal dávat smysl,“ říká Libor Malý, který se začal buddhismem, přesněji učením dharmy, zabývat před dvanácti lety. Tehdy absolvoval iniciaci, tedy zasvěcení, a začal buddhismus aktivně praktikovat.

Na počátku roku 2012 prodal svůj byznys finské firmě Alma Media. Zajímá mě, jak si svůj úspěch, kdy po prodeji firmy LMC získal téměř miliardu korun, z pohledu buddhismu vysvětluje. „Beru to tak, že po šestnácti letech tvrdé práce jsem byl od byznysu osvobozen a dostal jsem zásobu energie, abych se mohl věnovat dalším, užitečnějším věcem,“ říká Libor Malý s tím, že mu trvalo rok, než si zvykl na to, že už není vytíženým byznysmenem. „Vyspávat do oběda vás baví půl roku, pak se začnete hrozně nudit. Přemýšlel jsem, co bych mohl světu ještě dát. Smysl života jsem si našel v tom, co se dá shrnout jako podpora spirituálního rozvoje,“ říká Malý, který je členem globálního vedení komunity kolem buddhistického učení Dzogčhenu, zabývajícího se zkoumáním prvotního stavu bytí. Část letošního roku strávil na kanárském ostrově Tenerife, kde si komunita buduje velké centrum. „Pomáhal jsem s tím, co bylo zrovna potřeba. Celý komplex tvoří třináct rozestavených domů a stavba bývalého hotelu, takže je stále co dělat,“ vysvětluje. Kromě práce pro vedení buddhistické komunity podporuje dílčí dobročinné projekty, mimo jiné financuje školné 108 tibetským dívkám a dvěma chlapcům. Celkově daruje ročně kolem 10 milionů korun v Čechách i zahraničí.

Jehněčí kotletky a špenátová slast

Restaurace Casa De Carli rozhodně patří k podnikům, jejichž kouzlo vytvářejí lidé, kteří tu pracují. O hosty se stará trojice pohotových mladých číšníků a kuchyni kraluje majitel Matteo De Carli. „Líbí se mi pohodová atmosféra podniku. Z obsluhy necítíte strojenost, byť je naprosto profesionální. A jídlo je tu perfektní,“ vysvětluje Libor Malý, proč vybral právě tento podnik. Jako hlavní chod si vybral grilované jehněčí kotletky v bylinkové krustě, které byly v denní nabídce. Já jsem sáhla po famózních špenátových canederli, tedy knedlíčcích ze špenátu a houskových kostiček přelitých šalvějovým máslem. Na úvod jsme si dali lahodnou krémovou polévku z pečených paprik.

Ptám se ho, jak se daří jeho stránce Hearth.net, která je založená na myšlence světa bez peněz, na principu daru. Lidé skrze ni nabízejí věci nebo služby, které jsou ochotni darovat bez nároku na odměnu. Těší je dobrý pocit z pomoci. „Naší vizí je podporovat štědrost, která je opakem konzumu. Když konzumujete, vkládáte věci do sebe, což sice vede k bohatství, ale ne ke štěstí. Každý má něco, co může darovat: nepotřebnou věc, dovednost nebo třeba sílu, díky které může sousedce nasekat dříví. S darováním musí souviset i laskavost a radost. Pokud tohle necítíte, je zbytečné to dělat,“ říká Libor Malý. A dodává, že se na stránku během necelých dvou let zaregistrovalo zhruba osm tisíc uživatelů. Zajímá mě, jestli něco nabízí i on sám. „Zadal jsem si inzerát, že pomůžu v oblasti rozvoje a strategie firmy. Radil jsem takhle několika menším podnikatelům, kteří hledali důvod, proč jim jejich byznys nefunguje. Viděl jsem, jakou mají radost, že se o jejich problém někdo zajímá. A proto mě to bavilo ještě víc,“ říká byznysmen. Nyní myšlenku světa bez peněz podporuje turné divadelních představení po českých školách. Myslí si, že by jeho vize mohla fungovat absolutně? „Kdybych si tím nebyl naprosto jistý, tak bych to nedělal. Jsem vizionář, a když jsem zakládal Jobs.cz, také jsem věděl, že to bude fungovat. Jediné, co je nejisté, je čas. Byznys jsem budovat šestnáct let, tohle je trochu větší změna. Může to trvat deset, ale i sto let,“ uvažuje.

Zeměkoule s krémovým přelivem

Na stole nám přistává velká čokoládová koule. Dezert, který si Libor Malý objednal jako tečku za naším obědem. „To je zeměkoule? Jak se to jí?“ ptá se pobaveně. Usměvavý číšník ji polévá horkým pomerančovým krémem a koule se roztéká. Zbývá z ní jen silueta z čokoládové pěny, která byla uvnitř. Já jsem se ve výběru držela osvědčeného creme brulée. Libor Malý vypráví o své nedávné cestě do Bhútánu. Do země pod Himálajem, ve které se prosperita neměří ekonomickým hrubým národním produktem, ale indexem štěstí. „Neuvidíte lidi křepčit v ulicích, ale ucítíte zvláštní energii, kterou země vyzařuje. Jak je známo, lidé jsou propojeni a záleží jen na nich, jestli sdílí pozitivní, nebo negativní náboj. V Bhútánu štěstí z lidí i z celé země doslova sálá,“ říká Malý. A dodává, že šok přišel poté, co přistál v Praze. Podle svých slov se cítil jako na hřbitově, protože mu země připadala energeticky mrtvá. Přímo z letiště se proto vydal na chalupu u Orlické přehrady, kde po odchodu z byznysu v současnosti žije.

autor: Aneta Štefánková – převzato: http://archiv.ihned.cz/