Vzdělávání v souladu s pokračováním života na Zemi

V pondělí 9. září se v Paspově sále v Praze konalo další Setkání pro změnu paradigmatu. Tématem bylo již podruhé vzdělávání a výchova. Pozvání přijala řada hostů, kteří svojí každodenní činností pomáhají danou oblast proměňovat k lepšímu.

“Říkal jsem si, jak odpovědět na otázku, a nevybavilo se mi nic. Byl jsem z toho nervózní a pak mi došlo, že to je to, co ve vzdělávání chybí – nic. Potřebujeme se zastavit, zklidnit, potřebujeme přestat chtít. Mít ve škole prostor jen tak být,” pomalu sdílí své myšlenky ředitel Institutu pro podporu inovativního vzdělávání Pavel Kraemer.

S podobnou myšlenkou přišel hudebník Suvereno: „Role otce mě naučila, že je podstatné, jaké hodnoty žijeme. Zpomalení světa a utišení se mi přijde klíčové – jít do sebe, utišit se, z toho vyvstávají plodné nápady.”

“Je to otázka přehlcenosti doby,“ zapojila se výkonná ředitelka nadace Blížksobě Marcela Murgašová. „Vadí mi, jak se snažíme stále něco zlepšovat. Být lepší matky atd. A já už toho začínám mít dost. Po čem toužím, je to ticho a zastavení. Jít ven, být v přírodě, nudit se. Nudí se dnešní děti? Proč by se nemohli nudit.“

Společně jsme si vzájemně dodali odvahu a uvědomění, jak je důležité někdy zpomalit, přestat hltat návody, co a jak dělat a nedělat, a nechat promluvit vnitřní vedení, které přirozeně v souladu s pokračováním života na Zemi je. Dokonce si dovolit dělat nic i v rámci vzdělávání.

Pár dnů po setkání na mě v Lidových novinách vykoukl rozhovor s Martinem Stránským, neurologem a zakladatelem Kanceláře Ombudsmana pro zdraví (zřejmě na základě principu – čemu věnujeme pozornost, to vytváříme ve své subjektivní realitě, jak zmiňuje v rozhovorech pro Změnu paradigmatu jeden z častých hostů v kruhu, kvantový fyzik Jan Rak).
Přímo zde zmiňuje: „Lidé chtějí více a více vydělávat. Méně se tak starají o své potomky. Stále se také řeší, že děti musejí být především aktivní. Nuda je přitom jedna z nejdůležitějších funkcí lidského mozku.

Ale zpět k našemu setkání. Opět jsme si připomněli, jak důležité je kultivovat vztahy nejen k Zemi nebo dětem, ale také sami k sobě, a jak klíčová je důvěra a vnitřní motivace nejen dětí, ale i těch, kteří je obklopují, a jak důležitou roli při učení hraje dobrý pocit. A v neposlední řadě také, že nejvíc záleží na tom, abychom děti i sebe vedli k vlastní zodpovědnosti za svůj život a své chování.

Velmi významně zaznívala také důležitost celostního vzdělávání, s vědomím toho, že jsme všichni unikátní, a jak na minulém setkání ke zdraví zmínel MUDr. Radkin Honzák, také bio-psycho-socio-spirituální bytosti.

Jana Nováčková si na setkání pokládala otázku, která ji poslední dobou intenzivně provází, a to zda se pokoušet vylepšovat stávající systém nebo začít stavět úplně nový, který je v souladu s principy a aktuálním poznáním z vývojové psychologie, neurověd, kvantové fyziky apod. Pro sebe si to připodobňuji k rozhodnutí statika, zda je efektivní starý dům přestavět a opravit, nebo raději zbourat a vystavět nový.
Zda je tato možnost v rámci vzdělávacího systému vůbec předmětná a kdo je tím oním statikem, který má kompetenci to rozhodnout a hlavně na základě čeho? To jsou otázky, se kterými možná nejeden z nás ze setkání odcházel.
Princip říká, že když existuje otázka, musí také existovat odpověď, mějme tedy oči a uši dokořán a sdílejme, čemu jsme na stopě. Možná je to téma pro samostatné setkání nebo to bude někoho inspirovat k tomu takové setkání zorganizovat.   

Už teď je však známo téma a termín dalšího setkání.
22. října se sejdeme nad tématem Firemní kultura a spolupráce.
Těšíme se na společný prožitek.

Lenka Melicharová