Vlk přítel člověka

Když se podíváte na mopsíka, tak se musí uznat, že vlk dřímající v jeho nitru ušel po boku lidí docela podivuhodnou cestu. Ale to nemění nic na tom, že jeho dávný předek vlkem byl. A z nějakého důvodu se přidal k lidem. Jenže proč? Tak přesně to řeší nová teorie.

Finská archeoložka Maria Lahtinen totiž ve svém výzkumu našla rozpor mezi množstvím ulovené zvěře a počtem pravěkých lidí. Masa, které nalovili bylo prostě moc. A tady přichází na řadu naši milí prapramopsíci – tedy vlci: podle Lahtinen je vysvětlení takové, že pravěcí lidé žijící v severských studených podmínkách zvěř sice lovili, ale jedli pouze její stravitelné součásti a jen trochu masa – pro jejich zažívací ústrojí to bylo zkrátka moc a zbytky masa odhazovali na kraj svých osad, kde si je našli hladoví vlci, kteří – coby masožravci – naopak toužili především po samotném masu. No a jak šel čas, zvířata ztratila nedůvěru k lidem a lidé zjistili, že najedený vlk je docela milý a praktický společník.