Svět bez peněz

JEDEN Z NEJÚSPĚŠNĚJŠÍCH ČESKÝCH PODNIKATELŮ O SVÉM WEBU HEARTH.NET, KDE SI MŮŽETE DÁVAT DÁRKY CELOROČNĚ: „VĚTŠINA LIDÍ SI MYSLÍ, ŽE JSEM BLÁZEN. TO JE JASNÁ VĚC.“ 

Miliardář LIBOR MALÝ (47) je vizionář, filozof a praktikující buddhista. Právě si ze Slovenska přivezl čajovou konvičku, což je jedna z mála věcí, jež v poslední době dostal. Učit se přijímat dary má přitom v popisu práce, protože se už několik let intenzívně zabývá ekonomikou daru ,tvrdí, že dary „jednou budou cirkulovat společností stejně jako peníze, které do nás dnes tlačí centrální banky“. V téhle víře ostatně založil webovou stránku Hearth.net, tedy česky ohniště nebo krb. 

Své od píky vypiplané, super-úspěšné, pionýrské kariérní portály Jobs.cz a Prace.cz prodal na začátku roku 2012 za té­měř miliardu korun a zjistil, že vlastně všeho docílil v první půlce života. Uvědomil si tehdy, že věří, že za sto let bude existovat svět bez peněz. Předpovídá nové uspo­řádání světa, které by podle něj mohlo fungovat asi takhle: Neřeš, co nemáš, a místo toho nabízej ostatním, co máš. To, co potřebu­ješ, si tě pak najde samo. Světový unikát Hearth.net, web založený na principu obyčejného daru, Libor Malý spustil před Vánocemi 2012. Dnes má tahle „štědrá sociální síť“ jenom 15 000 uživatelů a za sebou, jak říká duchovní otec projektu, „už dvě reinkarnace“. Hearth.net funguje zhruba takhle: založíte si během chvilinky profil a pak utíkáte na „tržiště“. Chcete dát někomu gauč? Dejte ho do placu, za pár minut máte zá­jemce. Mezitím si najděte nabídku výuky francouzštiny, slib zbrusu nového mrazáku a džíny, pro něž si sice kousek popojedete, ale prý k nim dostanete kus koláče a vlídné slovo. Seznámíte se tu s fajn lidmi, kteří mají stejné zájmy jako vy – a možná i stejně staré děti, po nichž ty vaše zdědí oblečení, zatímco vy je občas vezmete na hřiště…

Má zatím nepříliš úspěšná ko­munitní platforma Hearth.net něco společného s Jobs.cz a Prace.cz, komerčními servery, jež jste taky vymyslel?

Oba projekty se rozbíhaly nesmírně pomalu. Když mi táta v roce 1995 půjčoval 10 000 korun na založení domény jobs.cz, radil mi u toho starostlivě a trochu naštvaně, abych už si konečně vybral něco, co mě bude živit. Bylo mi sedmadvacet a moc jsem ho nepotěšil; první dva roky se práce na portálu s pracovními nabídka­mi nehýbala. Internet v té době skoro nikdo neměl, jen pár ajťáků, takže jsem web kutil po večerech, sám, jako koníčka. Jen tak jsem si sedl a do půlnoci programoval, ne­smírně mě to bavilo. Firma začala závratně růst až po roce 2000, s pří­chodem internetu do českých firem i domácností. V roce 2012 jsem ji prodával jako šestnáctileté, dospělé dítě, které může směle do světa.

Jak vás pak napadlo založit plat­formu Hearth.net, kde si lidi vy­měňují věci, know-how a služby?

Už několik let cítím, že žijeme v zastaralém mentálním konceptu konce 20. století, kdy jsme byli šťastní, protože jsme vydělávali víc a víc peněz. Jenže najednou to přešlo… Dřete, dřete, dřete, koupí­te si obrovský barák, zahrada jak blázen, dlaždičky, velká televize, usadíte se před ni a říkáte si: Tak to štěstí, odkudpak přijde? A ono nikde. Jenže ono nikde, i když ten barák nemáte. Když pořád jen be­rete, štěstí jednoduše nemá odkud přijít. Hearth.net je pro lidi, které už nebaví hromadění. Už mají tolik mobilních telefonů, že nevě­dí, co s nimi, a už se tolikrát opili a tolikrát jim bylo špatně, že už to nechtějí opakovat. Nebo jednoduše poznali, že jim dobrý skutek dělá radost, že se jim díky němu zmen­ší psychický přetlak, že se z nich stres vypustí jako papiňák.

Proč už paradigma konce minu­lého století nefunguje?

Protože ti „v braní neúspěšní“ jsou vystresovaní, že mají málo. A ti „v braní úspěšní“ jsou taky nešťastní, protože jsou už vším přecpaní. Princip dávání samozřej­mě netkví v tom, rozdat se k smrti a nemít nic; je třeba změnit model chování. Beru svobodné dávání jako další, přirozený krok ve vývoji světa. Tomu konceptu říkám eko­nomika daru.

Jak bude jednou probíhat ekono­mika daru?

Dary začnou cirkulovat ekono­mikou, stejně jako dnes cirkulují peníze, jež tlačí centrální banky. Fungovat to bude úplně stejně, nabídka, poptávka a tak, ale bude u toho radost a laskavost či také vytrvalost a odvaha. Protože ne­můžete čekat, že někomu něco dáte a okamžitě za to zpátky dostanete zase to, co potřebujete vy. Celá myšlenka vznikla proto, že dnes je systém založen na konzumu. Věci jsou kolem nás, já si je beru a kon­zumuju. To nemůže být takhle navždy, počet lidí na planetě roste, stoupá životní úroveň i spotřeba, a Země není nafukovací. Jednoho dne se narazí na určité limity. Do té doby vidím ekonomiku daru jako doplňkovou variantu ke světu peněz.

Dnes to tedy chodí jinak než na konci minulého století, říká­te. Jenže jak?

Dřív byl svět krásně lineární: tady je start, tady cíl, úsečka vede z bodu A do bodu B. Jenže díky globalizaci a propojení všech se všemi přes Facebooky, GPS, Twit­tery, Instagramy a nevím co ještě se vzájemně tak nějak křížíme. Už není možné jít z A do B, lineární jednoduchosti je konec. Žijeme v době, kdy se věci bleskurychle mění, naše neměnné pravdy najed­nou neplatí a my kvůli tomu proží­váme zásadní stavy existenciální úzkosti. Mnoho mých známých, třeba i velmi úspěšných, prožívalo letos o letních prázdninách velké deprese a vlastně nevědělo proč.

Ta lineární přímka už neplatí ani v byznysu, nebo jen při hledání štěstí?

Ve všem, ve fungování světa. Vzniká chaotický systém, který už nikdo není schopen mentálně uchopit. Chaos je matematický systém vyššího řádu, vybavený jinou matematickou funkcí. Místo úsečky vzniká mnohem složitější geometrický objekt, fraktál. Fraktály jsou takové krásné obrázky, ale je na nich důležité spíš to, jak vzni­kají, než to, aby vám ukazovaly, jak jejich prostřednictvím dosáhnout cíle. Nezbývá než úpině změnit způsob nahlížení na svět. Důležité je, jak se budete chovat, změní-li se situace, což se ve fraktálu mění neustále. Tím, že víte, jak se budete chovat, jste nezničitelní, nelpíte na cíli a nejste vystresovaní z toho, že ho nedosáhnete. Ať se děje co se děje, víte, jak se zachováte. Proto chci mít na Hearth.net lidi, kteří se určitým způsobem chovají, což považují za nejlepší způsob, jak se dostat dál.

Jak jste na to přišel?

Přemýšlel jsem o tom několik let. Když jsem prodal firmu LMC, operující na poli práce a vzdělávání, jež provozovala Jobs.cz a Prace.cz, nicnedělání mi vydrželo jen pár měsíců. Víte, jaká je to nuda? Beru fakt, že jsem vydělal peníze, a svou současnou situaci jako dar: mám čas, hodně zkušeností, know-how, které jsem získal během budování firmy. Zjistil jsem, že mi dělá dobře, když přese mě protéká pozitivní energie. Jako když máte žárovku, jež je zhasnutá – k čemu je, když nesvítí? Nechci být zhasnutý, a tu­díž zbytečný.

Hearth.net existuje tři roky a má jen něco přes 15 000 uživatelů. Není to důkaz, že na život bez peněz nejsme připraveni?

Spíš si někdy říkám, že vydělá­vat prachy, to jsem uměl, ale dělat dobro, to mi nejde. První verzi webu Hearth.net, na níž pracova­lo deset lidí rok, jsme vyhodili. Tým se úplně rozpadl, stálo mě to deset miliónů korun, výsledek nula. Vznikl tým číslo dva a za rok se situace opakovala. Říkal jsem si, proč jsem se nepoučil, že zas dělám něco špatně. Učíme se totiž za pochodu, není od koho opiso­vat. První verze byla moc složi­tá, druhá moc jednoduchá a teď máme třetí verzi. Ta, doufám, vydrží.

Mají uživatelé Hearth.net něco společného?

Sociálně i věkově jdou napříč spektrem, od bankéřů po neza­městnané, od maminek na ma­teřské až po hodně úspěšné podnikatele a ředitele, od důchodců po patnáctileté. Myslím, že mají společné jen to, že už nechtějí žít tak, jak se dnes žije, a mají tu od­vahu darovat kus sebe někomu, koho ani neznají – a pak mají odva­hu dar od dalšího i přijmout.

Proč ten váš web nemá žádnou reklamu a není o něm moc slyšet?

To je základní premisa. Díky reklamě by se tam mohli omylem dostat lidi, kteří na to nejsou men­tálně připraveni, a mysleli by si: „Co je to tady za bandu bláznů?“ Ale když se člověk dostane do sta­vu, kdy si řekne: Už nechci žít, jak jsem žil, chci žít jinak, logicky si nás najde sám. Myslím si ale, že člověk nepotřebuje internetový produkt k tomu, aby byl štědrý, laskavý a vytrvalý. Protože štěd­rost bez laskavosti je jen honění ega bohatých, aby vypadali, že jsou nejen bohatí, ale i dobří.

A co když tak vypadáte?

Je mi to úplně jedno. Hodně lidí si o mně nejspíš myslí, že jsem se zbláznil, jenže oni žijí ve starém paradigmatu podvojného účetnic­tví, že když něco dám, tak mám míň. Dobře to znám, taky jsem vy­studoval VŠE. A vzhledem k tomu, že tvrdím, že kdo bude dávat, bude mít ve výsledku víc, tak si o mně většina lidí musí myslet, že jsem blázen. To je jasná věc.

A co takováhle rodina: on učí na střední, ona na základce, mají dvě děti, dohromady maximálně 35 000 čistého a snaží se každý měsíc vyjít, i když jsou vyso­koškoláci a taky hodně pracují. Nevím, jak by se ten váš koncept uplatňoval v jejich rodinném rozpočtu…

Na to mám odpověď: Albert Einstein, obecná teorie relativity, verze Libor Malý. Je to m = e/c², kdy m je výsledná hmota, e energie a c počet myšlenek. Aby byl člověk bohatý a měl hodně hmoty, musí do životního vzorce investovat hodně energie; nejlépe všechnu. Ale, a to je zásadní, nesmí o tom, co dělá, pochybovat nebo mít negativ­ní myšlenky. To céčko ve vzorečku je počet myšlenek, jež se mu honí hlavou. A když se mu honí hlavou třeba tři myšlenky, tak je to e/3², takže vlastně ve výsledek takto pro­měníte pouze jednu devítinu své energie. Nejlepší je myšlenka jedna. Tomu se říká, být v proudu: myslíte jen na to, co děláte, dáte do toho všechnu energii a nepochybujete o tom. Máte prostě jasno. Nemys­líte ani na to, co koupit k večeři, protože to jsou všechno myšlenky, které snižují efektivitu vaší práce. A ted‘ to říkám proto, že mnoho lidí se do nepříznivé finanční situace dostane tak, že bud‘ do práce ne­dají dost energie, nebo jsou příliš rozptýlení, takže tím nevytvářejí světu dostatečnou hodnotu a svět je pak nedostatečně oceňuje. No a pak je tady ještě karma…

Tu nechme stranou, to by bylo na dlouho. Co jste si v poslední době koupil pro sebe?

Po šesti letech, kdy jsem měl svůj starý dobrý telefon, jsem si teď koupil nejlepší iPhone, aby mi zase dalších šest let vydržel. A nedávno jsem si vyjel do lázní do Rakouska.

Co byste chtěl k Vánocům?

Hlavně nic.

Něco chtít musíte. Asi to není nic hmotného, ale něco si přece přejete.

Nedávno jsem byl podruhé v Bhútánu. Tamější moudrý král usiluje o to, aby jeho poddaní byli šťastní, ne aby byli bohatí. A ti lidi tam jsou fakt šťastní a víte, co je sranda? Že si to mnohdy ani neuvědomují. Na mnoha domech mají namalované obrovské penisy jako symbol zdraví, prosperity, blahobytu a energie. Tak vidí štěstí. Byl jsem tam v chrámu mystika, jmenoval se Dugpa Kanleg, před třemi lety vyšla i v češtině převrat­ná knížka o tomhle světci, Bláznivý jogín. On byl hodně zvláštní, je ale už skoro pět set let mrtvý, ale to nevadí. Já jsem ho tam poprosil, jestli by mi dal nějakou radu. A on mi říká: Neměj žádná přání ani žád­ná očekávání, ale bud‘ vždy vědomý v přítomném okamžiku.

A to říkal jak, když je už pět set let mrtvý?

Že mu položíte otázku, jako kdyby tam byl, a najednou se vám v hlavě zobrazí odpověď, jako kdy­by vám ji říkal. To, co říkal, už vím déle, ale on mi to znovu potvrdil. Když člověk poslouchá mudrce, ať už živé, nebo mrtvé, vyplatí se mu to. Tedy mně se to vždycky vypla­tilo. A to, co funguje, neměň. Proto nemám přání.

Text: Veronika Bednářová
Foto: David Turecký
Převztao: z přílohy eXcelent 4/2015 časopisu Reflex