Školák z Boru vyhrál kolo a daroval ho dětem z dětského domova

Nový Bor – Osmiletý žák ZŠ U Lesa v Novém Boru Marek Jankovský nezištně pomohl dětem z DD v Krompachu.

Pomáhat může opravdu každý, bez rozdílu věku. Ukazuje to vánočně dojímavý příběh osmiletého Marka Jankovského, školáka ze 3. třídy Základní školy U Lesa v Novém Boru.

Chlapec v rámci charitativní sportovní série Slavata Triatlon Tour vyhrál nové jízdní kolo. Organizátorům ale oznámil, ať ho doručí na adresu Dětského domova v Krompachu, kam často jezdí a kde jako vychovatelka pracuje jeho maminka.

„To kolo jsem chtěl dát dětskému domovu, protože své vlastní už mám a žádné jiné nepotřebuju,“ vysvětlil osmiletý Marek. „Chtěl jsem, aby ho měly všechny děti. Aby na něm mohli jezdit všichni.“

Na Markův příběh upozornil triatlonista Tomáš Slavata, který se už několik let věnuje organizaci sportovních akcí pro děti bez ohledu na ekonomické a sociálního zázemí, ze kterého pochází. Vlajkovou lodí Tomáše Slavaty je Triatlonová Tour, série triatlonových závodů, které jsou po celé České republice od roku 2011 pořádány pro děti mezi 7 a 18 lety. Tento projekt zapojuje jak děti z dětských domovů, tak děti z běžných rodin a přirozenou cestou je svádí dohromady. Právě v rámci Triatlon Tour vyhrál Marek Janovský kolo, kterého se vzdal pro děti z dětského domova.

Organizátoři Triatlon Tour udělali v úterý přímo v Dětském domově v Krompachu s Markem rozhovor. „I tenhle osmiletý kluk ví, že má v rukávu spoustu trumfů, které by děti z dětských domovů potěšily,“ okomentoval rozhovor Tomáš Slavata. Rozhovor s jeho svolením přetiskujeme.

Marku, na Triatlon Tour jsi vyhrál kolo, ale to nakonec bylo posláno na úplně jinou adresu než je ta tvoje. Jak je to možné?

Na závody jsem jel s dětským domovem a v ten den jsem závodil pro ně. Nejen, že jsem skončil druhý, ale moje číslo, myslím, že to bylo něco přes stovku, bylo vylosované a já získal kolo. To kolo jsem chtěl dát dětskému domovu, protože své vlastní už mám a žádné jiné nepotřebuji.

Komu přesně jsi kolo věnoval?

Chtěl jsem, aby ho měly všechny děti. Aby na něm mohli jezdit všichni.

Pamatuješ si na ten moment? Co se v tobě odehrávalo?

Byl jsem úplně šťastný, protože jsem si myslel, že ty děti budou taky šťastné. Chtěl jsem to kolo vyhrát pro ně. Jsou to moji kamarádi.

Jsou v něčem jiní?

Jsou osamělí. Cítím to z nich, ale neptám se na to, protože bych je urazil.

Tvoje maminka pracuje v dětském domově jako vychovatelka. Jak to vnímáš?

Těm dětem to hodně pomůže, protože ona chce, aby jim připomínala vlastní mamku.

Chtěl bys třeba někdy taky pomáhat dětem jako ona?

Chtěl bych jim taky pomáhat, ale stejně budu dělat úplně jinou práci. Nelíbí se mi, že ji ty děti někdy zlobí, neposlouchají a třeba odejdou z autobusu, utečou.

Tobě je teď osm let. Myslíš si, že i v tomhle věku bys mohl těm dětem udělat něčím radost?

No tak určitě. Nejmenším bych třeba dal všechny svoje autíčka, se kterýma už si nehraju.

Co dělá radost tobě?

Rád hraju fotbal.

Jak často trénuješ?

Třikrát týdně.

Kdo tě ve sportu nejvíce motivuje?

Asi můj trenér…

Markovým trenérem je jeho tatínek. Je prý nejen přísný a spravedlivý, ale věnuje se dětem stejně tak, jako Markova maminka. Když dostal Marek otázku, zda třeba někdy na rodiče nežárlí, odpověděl, že někdy ano, ale je si vědom toho, jak moc je jejich práce pro děti důležitá a že v nich mohou ostatní děti vidět velkou motivaci a životní vzor.

„Pokud máme v životě správné vzory jako třeba Marek, který vidí velký smysl v práci svých rodičů, máme možná předpoklad pro to, abychom se i my sami jednou takovými vzory stali. Pro nás je po včerejším rozhovoru Marek určitě vzorem pro fair play, ve které své kolo přenechal těm, kteří ho potřebují více,“ uzavřel Tomáš Slavata.

Převzato: http://ceskolipsky.denik.cz