Sdílení pod horou Říp

Na počátku všeho byla asi před třemi lety myšlenka, založit tradici farmářských trhů v našem městě Roudnici nad Labem. Řekla jsem si: skvělý nápad, který pod Řípem padne na úrodnou půdu. Dlouho jsem se však s touto myšlenkou prala sama a nebýt „sdílení“, farmářské trhy by nebyly.

Uvědomila jsem si, že dost záleží na tom, s kým nad svým nápadem přemýšlíte. Na světě totiž existuje určitá skupina lidí, která sice slyší na sdílení, ale vidí spíše peníze. Naštěstí jsou tu i ti druzí, kteří se pro dobrou myšlenku mohou “přetrhnout” a … to jsme my. Spolek Trhni se.

Se stejně nadšenými lidmi jsme se společně před třemi roky „trhli“ od zaběhnutých představ a rad, jak to máme dělat a pustili se do práce tak jak to umíme nejlíp. Zpočátku jsme celkem naráželi na nepochopení a nedůvěru. Kolikrát jsem si říkala: “asi neumíme sdílet naši myšlenku dost srozumitelně, že to nejde tak rychle, jak bych si představovala”, ale postupně se nám podařilo každou sobotu na farmářském trhu přivítat nadšené farmáře, spokojené nakupující, maminky s dětmi hrající si v dětském koutku, babičku o berlích, která si přišla koupit kozí sýr nebo staršího pána, který přijel z nedaleké vesnice na kole jen proto, aby si koupil kvalitní českou klobásu, poseděl na lavičce, potkal své známé, aby se společně zaposlouchali do zvuky heligonky. Vlastně teprve, když se takto všichni setkají a sdílí čas a prostor, mám pocit, že je to ono.

Moment sdílení je pro mne silná věc, která má dopad i na okolí. Lidé umí ocenit, když vidí, že farmářské trhy fungují, k jejich organizaci přistupujeme poctivě a děláme práci srdcem. Většina z nich to nedává přímo najevo, nechodí za námi, aby nás poklepávali po ramenou. Když se však objeví problém, kdy je potřeba postavit se na naši stranu, udělají to.

Farmářské trhy nejdou organizovat bez finančních prostředků. Někde jsme museli sehnat peníze na dřevěné stánky, vybavení trhu, propagaci a reklamu, honoráře pro účinkující kapely a loutková divadla, vybavení dětského koutku… i tady jsme si dovedli pomoci mezi sebou. Darovat přece není nutné jen peníze. Nám nejvíce pomohli materiální dary od firem, které nám v úplném počátku vybavily tržiště, případně nám pomohli pro bono.

Pořád, ale nemáme v Roudnici zcela vyhráno. Radnice naše trhy chápe jako výdělečnou aktivitu a velký byznys. Všichni vidí, že vybíráme od farmářů poplatky za pronájem stánků a prodejních míst, ale že platíme elektřinu, odvážíme odpadky, vylepujeme plakáty, vedeme účetnictví už tolik vidět není. Přesto, že si pomáháme a přeci jen nás to celé stojí mnoho energie. Často se sama sebe ptám, kde se to v nás bere. A většinou když už si myslím, že to nejde dál, najednou se objeví “někdo nebo něco” a to mě opět nabije. Jako třeba nyní, kdy jsme se společně s přáteli připojili ke Global Sharing Day a kromě jiného společně vyráběli opravdový kváskový chleba. Přátelé, kteří v tom jedou společně se mnou už tři roky – to je pro mne nekonečný zdroj energie. Přesvědčit se o tom můžete na www.roudnicketrhy.cz

Svatka Jirmusová
spoluzakladatelka Roudnických trhů