Růžová pro kluky, modrá pro holky?

Kdy se vlastně z růžové stala barva pro holky? Historička Jo Paoletti chtěla najít odpověď na tuhle jednoduchou otázku a vydalo to na celou knihu. Až do začátku století se kluci i holky oblékali do neutrálních, většinou bílých oblečků. Byla i konvence, že prvních šest let se klukům nemají stříhat vlasy a bylo zcela normální, že kluci nosili sukně a volánky.

Důvodů bylo několik. Jednak to bylo praktické. Na bílou můžete použít bělidlo, ale důvody byly i vážnější: společensky bylo považované za zvrácené, aby se u dětí rozlišovalo pohlaví. Děti se nepovažovaly za kluky nebo holky a bylo naprosto normální, dětem do šesti let říkat „to“, místo „ona“ „on“. Pak ale přišlo velké stěhování do měst na konci 19. století a Sigmund Freud. Najednou se zvedla vlna za záchranu mužnosti. Rodičům bylo vštěpováno, že pokud kluka nebudou vychovávat jako muže od malička, stane se z něj zženštilý homosexuál a městský zvrhlík.

Tak začala vznikat dětská móda pro kluky a holky. Kde růžová…byla považovaná hlavně za klučičí barvu. K tomu, abychom se dostali do dnešního stavu vede spousta drobných událostí. Popularita obrazů Chlapec v modrém a Pinkie, které si v roce 1926 koupil železniční magnát za neslýchanou hromadu peněz. Přispělo tomu i několik prvních dam USA, které prostě měly rády růžovou a konečně: od osmdesátých let se američtí výrobci dětského oblečení a hraček definitivně rozhodli, že modrá bude pro kluky. A hlavně, že růžová bude jenom pro holky. No a tady jsme.