Příběh sdílených obědů

Začalo to prý již před téměř dvěma roky v říjnu, kdy se parta pěti přátel z Jablonného, kteří až na jednoho pracují z domu, dohodla, že než aby každý z nich doma pojídal chleba s máslem (nebo někdy pro jistotu vůbec nic), raději se pořádně najedí. Vždyť si to přiznejme – kdo z nás rád vaří jen pro sebe? Jídlo odjakživa bylo přece také společenskou záležitostí… A tak si na úplném počátku stanovili pouze to, že se každý den v týdnu budou scházet u někoho jiného, který jim zkrátka něco dobrého ukuchtí. Vytipovalo se, co se má ve všeobecné oblibě a co naopak by nikdo z nich nepozřel ani náhodou. A také se stanovilo, že se žádný jídelníček předem zkrátka psát nebude a oběd se tedy stane zároveň takovým malým překvapením. A samozřejmě – nikdo za něj nebude chtít peníze…

Říkáte si, jaké to však má vůbec výhody mimo to, že se během dne neodbýváme jídlem? Radka mi jich vysypala z rukávu hned několik! Tak třeba nikdo nejí sám, nikdo se neodbývá, jak již bylo výše zmíněno, jídlo je kvalitní a doma uvařené, nemusí se chodit do restaurací  a utrácet za čím dál dražší meníčka a především – kdo pracuje z domu, má zajištěnu „pravidelnou dávku kontaktu“ 🙂 No a někdy se stíhá prý i kafe a za hezkého počasí se oběd samozřejmě koná na zahradě nebo dece.

Co více si přát? A pak… nikdy totiž nevíte, kdy se ze sdílených obědů nevyklube i další spousta úžasných věcí a nápadů 🙂