Dobro je tak skvělá věc

V úterý večer přestala téct voda. V ulici nad námi někdo překopl vodovodní potrubí. Náš dům má 11 pater. Minimálně ve 4 patrech bydlí staří lidé. Co teď?

Cisterna stojí 200 m od domu. No, to není daleko. Pro mě. Tak hurá do sklepa pro barely. První várka začíná v 11. patře. „Dobrý den, neseme Vám vodu.“ „?“, němý úžas. Pan Žlebek sotva popadá dech a pro vodu by si nedošel ani za týden. Džbány, kyblíky, hrnce se plní vodou. Pokračujeme v 9. patře. „Dobrý den, neseme Vám vodu.“ „Vy jste tak úžasní lidé…“ Paní Irina se opírá o hůlku, bez ní nesejde schody. K cisterně by došla, ale schody by s kyblíkem plným vody nevyšla. Džbány, kyblíky, hrnce se plní vodou. Voda v barelu šmahem ubývá. Ještě zpátky do 10. patra a pak do 8. Je tu ještě někdo, kdo potřebuje vodu a nedojde si pro ni? … O pár dní později: „Dobrý den, mladá paní. Nesu Vám něco pro děti.“ Děti se radují z balíčku, který jim soused přinesl jako poděkování za vodu, kterou jsme mu donesli, když bylo potřeba. Na to mi syn řekl: „Mami, ten pan Žlebek je tak hodný, to mu musíme vrátit. Ale ne jednou, už napořád mu to budeme vracet.“ … Dobro je tak skvělá věc…

Objeveno na facebookové zdi Hearth.net – autorka Lída Šamšulová