Dar víry v to, že to opravdu jde – Ivetin příběh

„Jak jsem se dostala na HEARTH už vlastně ani nevím, myslím že to bylo přes nějakou náhodnou upoutávku, tuším že výzvu „Umíte přijmout dar?“ Klikla jsem – protože vím, že umění přijímat je, kupodivu a paradoxně, jedno z nejtěžších a přitom nejdůležitějších na cestě kamkoli.

Klikla jsem a ejhle: nabídka vstupenek zdarma na den s Dalajlámou. „Stačí se přihlásit na HEARTH“, říkal další odkaz. Nemám ráda podobně vykutálené nápady, které vás mohou zavést někam, kde nechcete být – ale tentokrát to bylo jinak. HEARTH se mí líbil. A Dalajláma taky 🙂 Celá ta skvělá atmosféra a energie lidí, kteří se tam sešli … A to byl pouhý začátek. Náhoda tomu chtěla, že jsem mohla týž den dostat ještě další dárek – Tibetskou houbu, protože její dárce šel na Dalajlámu taky … on z Prahy, já z Jižních Čech. Potkali jsme se díky HEARTH a Dalajlámovi. Úžasný člověk, mávali jsme na sebe z východní tribuny na západní, oba s mobilem na uchu, poznali jsme se hned. Atmosféru jsme si fakt užívali a setkání bylo krásné, milé srdečné. Stejně jako s organizátorkami, které nám před tím předaly vstupenky – prostě super den, jaké pozvednou náladu. A víru, že takových dnů může být vlastně spousta. A bylo.

HEARTH mi přinesl setkání s dalšími skvělými lidmi, ať už osobně nebo virtuálně, mohla jsem přijmout řadu darů a o několik se podělit. Neznám nic hezčího, než tohle sdílení. Skoro bych řekla, že největší dar HEARTHu je dar víry: v to, že to opravdu jde – komunikovat, sdílet, posouvat se vzájemně dál – dar naděje. A to je právě v této době opravdu hodně! Neváhejte tedy sdílet, dávat i přijímat – jakkoli drobné, nepatrné nebo snad i „nemožné“ se vám může něco zdát, netušíte, komu tím ve skutečnosti prospějete nebo uděláte velkou radost! A když ne, tak přinejmenším sami sobě: vždyť udělat první krok je někdy to nejlepší, co si můžete darovat :)“

Iveta