Co je to štěstí? aneb Štěstí jsou malé, ale krásné střípky života

Ráda bych se s vámi, milí Hearťané, podělila o svůj názor na štěstí. Blog Hearthu mi přijde jako skvělé místo pro takové zamyšlení. Všimla jsem si totiž, že se zde soustřeďuje velké množství lidí, kteří mají ke štěstí velmi blízko. Lidí, kteří mají své srdce na dlani a neváhají pomoci radou, pozitivní myšlenkou a energií, ani věcným darem. Myslím, že takové místo sdružuje lidi, kteří mou představu štěstí pochopí a možná budou i sdílet.

Život je krásný, když se z něj umíme radovat. A štěstí mohou být opravdu jen malé střípky života, kousíčky stránek z knihy, která své listy obrací tak rychle. Šťasten je ten, kdo dokáže své štěstí hledat a nikdy to nevzdává. Šťasten je ten, kdo vidí štěstí v maličkostech.

Pro někoho štěstí představuje modrá obloha plná slunce, pro někoho je štěstím pořídit dokonalou fotografii, na kterou čekal dlouhá léta. Pro dalšího je štěstí, když mu u nohou leží jeho věrný pes. A pro jiného je štěstí umět štěstí darovat anebo jej umět přijímat. Stejně jako je tomu tady na Hearth netu.

A pro mě byl šťastný dnešní den. Šťastný byl proto, že jsem těch svých střípků štěstí dala dohromady hned několik.

Sluneční paprsky rozzářily žluté květy pampelišek ve svěže zeleném trávníku. A na tom trávníku žonglér trénoval svou hbitost. Šest jeho neposlušných kuželek se každou chvíli vzneslo k obloze, aby v zápětí po více či méně vydařeném pokusu je ovládnout, opět popadaly k zemi. Tuhle scénu pozorovala skupinka dětí, které procházely parkem. Děti jásaly, když se vše povedlo, jak mělo. Závěrem mladíkovi zatleskaly a s máváním odešly následujíce svou paní učitelku.

Na druhém konci parku prošedivělý dědeček před sebou tlačil kočárek s miminkem a druhý procházel kolem, držíce vnoučka za ruku. S velkou trpělivostí a pochopením odpovídal dědeček na všechny zvídavé otázky svého vnuka. Opodál mladá žena ve stínu koruny kvetoucích magnolií trápila své ohebné tělo jógou a na dětském hřišti radostně švitořily dětské hlásky a opodál cvrlikající ptactvo.

A já jsem viděla to štěstí, jeho hmatatelnou podobu, kdy každému z těchto lidí bylo dopřáno dělat to, co chtěli. A také jsem byla šťastná. Byla jsem jednou z nich, z těch, kterým pocit štěstí zaplavil tělo i mysl. A té energie štěstí bylo tolik, že jsem ji musela rozdat. Chtěla jsem se s ní podělit. Chtěla jsem ji dávat a předat těm, kteří v tu chvíli takové štěstí neměli. Podělila jsem se o něj s kamarádkou, která přišla o svého chlupatého čtyřnohého přítele. S kamarádkou, které smutek nedovolil proniknout až do hloubi jejího srdce a neuzavřel v něm místo, které je schopné radost přijímat a radost rozdávat. Kamarádka se rozhodla udělat někoho šťastným a místo po svém milovaném kocourkovi věnovat dalšímu živému tvoru, další kočičce bez domova. Šťastná energie proudila dál.

A teď se o tu radost z dnešního dne chci rozdělit s vámi, milí Hearťané. Chci povzbudit vaši mysl a chci věřit, že i vaše štěstí se skládá z mnoha takových střípků, které pro jednoho mohou být naprosto obyčejným dnem, ale pro jiného jsou něčím mimořádným, něčím radostným a nevšedním. Neodkládejme své štěstí na AŽ… Už jsme to jistě mnozí udělali mnohokrát. Pojďme a na HEARTHu nabídněme dobrou radu, která pomůže, nabídněme zajímavou knížku, jejíž obsah by bylo škoda nesdílet, nebo podejme pomocnou ruku tomu, kdo ji potřebuje, protože se třeba cítí vyhořelý. Pojďme společně dělat radost druhým a okolní svět přetvořit na šťastné místo. HEARTH na to, že to dokážeme!

Mnoho dobré energie posílá

Zuzana