To nejdůležitější je uvnitř nás samých

Potřeby, potřeby, potřeby…

Čím dál více si uvědomuji, jak málo člověk potřebuje k tomu, aby byl spokojený a šťastný.

Systém, ve kterém žijeme, je založený na potřebách. Je to systém propracovaný, celkem úspěšně se nás snaží přesvědčit o tom, že k žití potřebujeme z venku spoustu věcí, ,,jinak přeci nemůžeme žít hodnotný život“.

Valí se to ze všech stran. Nabídky, reklamy, různé produkty, auta, kurzy, semináře, kosmetika, dovolené, věci do domácnosti a spousta dalšího.

Když budeme mít tohle a tamto, pojedeme támhle, tak prý budeme šťastnější, spokojenější, dokonalejší, bohatější, vyrovnanější, ženštější, mužštější, hubenější, vypracovanější, chytřejší…

To všechno nám říká, že bychom neměli být spokojení, s tím jací jsme, s tím co máme, že je něco špatně, nebo že to, co máme, prostě nestačí. A vytváří to v nás pocit nespokojenosti, který je nejen médii stále přiživován.

Byli jsme učeni, že abychom měli hodnotu, musí být splněna spousta podmínek. A jak jinak než z venku.

Celé se nás to snaží odvádět od toho, kdo skutečně jsme. Od toho, co máme v sobě, uvnitř nás, proč jsme tady a co je podstata života.

To, že naše hodnota je v našem životě, v našem srdci a naší lidskosti.

Občas je dobré se zastavit a ujasnit si, jestli opravdu potřebujeme v životě něco lepšího, většího, plnějšího.

Možná že nám stačí žít ,,jen“ obyčejný život a být spokojení s tím co v životě máme. Uvědomit si, že to nejdůležitější, co potřebujeme, máme v sobě a okolo sebe. Prožívat radosti i těžkosti, tak jak k nám přicházejí. Prostě žít, jak nejlépe umíme.

Mít ve svém životě lidi, se kterými je nám dobře a prožívat okamžiky obyčejného dne. Pečovat s láskou o naše tělo a zdraví. Mít rádi sami sebe a být k sobě pravdiví. Být vděční za to, co v životě máme, a za to, co k nám přichází.

Rozhlédnout se a podívat na modré nebe nad hlavou, na zemi pod nohama, na to jaké krásy příroda nabízí.

A když máme na blízku náruč, která nás obejme a ruku, která pohladí, můžeme se cítit bohatí.

Lenka Randová