Recyklační krize

Tohle je takové tutlané téma. Asi i chápu proč. Zkrátka: pokud recyklujete plasty a poctivě je nosíte do žlutých kontejnerů, tak to vlastně děláte úplně zbytečně. Drtivá většina plastového odpadu se ve skutečnosti nerecykluje. Zkrátka se smíchá s běžným odpadem a zaveze se na skládku nebo do spalovny. Není to žádný lokální problém české politiky, zkrátka se rozbil celý recyklační cyklus plastů a má to na svědomí jedna malá holčička.

Čínský dokumentární film Plastová Čína se stal v roce 2016 virálním hitem. Snímek dokumentuje život dvou rodin, které žijí a pracují obklopeni plastovými odpadky, které se do Číny dovážejí ve velkém z celého světa. Příšerné podmínky apokalyptické scenérie šokovaly čínskou veřejnost a záběry malé holčičky žijící na smetišti, tomu nasadily korunu. Komunistické vedení země samozřejmě z filmu žádnou radost nemělo. Zatím co ve světě sklízel nejrůznější ocenění, z čínského internetu tiše zmizel. O rok později spustila čínská vláda program Meč národa, který ukončil výkup plastů ze zahraničí a tím se dostáváme k dnešnímu stavu. Naše plasty nikdo nechce. Poptávka je maximálně tak po zcela čistých a čirých kvalitních plastech, všechno ostatní míří na skládky.

Ten problém má mnoho řešení, několik jsme jich tu i zmiňovali, ale celý ten proces je pomalý. Možná i proto, že se radši tváříme jakoby nic. Že se jakoby recykluje o sto šest. Ale první krok k řešení je vždycky přiznání problému.