Příběhy darování: Město v poušti

Toto je ukázka ze vznikající knihy Darování vytváří zázraky. Chcete-li dostávat občasné novinky a další ukázky, staňte se členem této skupiny.


Je po půlnoci a v poušti začíná být zima.

Jsem v Nevadě na západě USA na každoročním rituálu s názvem Burning Man. Přes den je horko přes 40°C, ale v noci teplota spadne pod deset. Nejsem na to připravený, nemám sebou dost oblečení. Taky mám hlad, žízeň, jsem už několik dní silně nevyspalý a nutně potřebuju na záchod, ale nejbližší je odtud kilometr. Takové nepohodlí zažívám jen velmi výjimečně… a je mi to teď úplně jedno.

Je mi to jedno, protože tančím! Tuto noc jsem znovuobjevil svoji vášeň pro tanec. Když jsem byl mladší, moc rád jsem chodil na taneční parties a pár jsem jich i uspořádal, ale když přišly děti, nějak to všechno zmizelo. Teď mám pocit, jako bych opět objevil část sebe sama, jako kdybych se vracel domů, jak bych se opět propojil se svojí duší. Je to skvělý!


Mayan Warrior

Navíc, jsem v úžasu nad způsobem, jakým se to děje. Tančím u soundsystému Mayan Warrior hluboko v poušti. Je to skupina lidí z Mexico City, kteří tráví celý rok přípravou té nejlepší elektronické hudby a vizuálního umění ze svého města. Pak každý srpen jedou se svým uměleckým vozem téměř 4000 kilometrů do pouště uprostřed ničeho, aby hráli svoji hudbu lidem, které neznají, zcela zdarma. Jako dar. Jak je tohle možné? Hlava mi to nebere.

A většina ze 70 000 návštěvníků Burning Mana také přináší své dary: hudbu, malé a velké umělecké instalace, umělecké vozy, fireshows, rituály, bubnovací kruhy, cyklojízdy, workshopy, lekce jógy a tance, zmrzlinu, razítka na vaší kůži, pohledy, masáže, malování na kůži… a nekonečně drinků, konverzací, úsměvů a objetí. Vše darem. Na Burning Manu se nepoužívají peníze (až na drobné výjimky).

Když na to všechno myslím, cítím obrovskou vděčnost. Zdá se, že nemám jinou možnost, než přijet za rok znovu a přivézt svoje vlastní dary a projekty pro ostatní. Je to kouzelné.

Pokračuju v tanci u Mayan Warrior. Za pár hodin mi začne slunce svítit do stanu a bude tam tak horko, že budu muset vstávat. Takže bych měl už jít spát? NE. Potřebuju ještě tančit! Místo spánku budu zítra celý den odpočívat. Dobrý plán.

Ale nevyšel. Cestou ke svému stanu jsem se konečně zastavil na WC, a tam jsem uviděl plakát oznamující workshop od Naked Heart, na který prostě budu muset jít… hned ráno. Takže jsem zrušil i celodenní odpočinek a bylo to úžasný. A takhle to na Burning Manu probíhalo celý týden.

O rok a půl později, stále tančím. Každý den.


„The Man“ pár dní předtím, než shoří