Paviáni na skládce

 Může být člověk někdy schopný žít bez válek a násilí? Odpověď může znít: paviáni. Ne.. ještě jsem se úplně nezbláznil, vydržte. Před téměř třiceti lety se začal v Keni odehrávat velmi zajímavý příběh, který otevřel vědcům nové možnosti v pochopení toho, do jaké míry je násilí zadrátované v lidské (i zvířecí) povaze a do jaké míry je naopak ovlivněné kulturou.

Asi víte, že paviáni jsou zrovna symbolem pokojného zvířátka a jejich komunity mají dominantní samce, kteří v zásadě tráví den terorizováním svých podřízených a bojem s konkurenčními tlupami. Jenže tohle se skutečně stalo: poblíž turistického resortu v Keni vznikla skládka, kterou brzy obsadili paviáni z nedalekého pralesa. Poblíž žila další skupina paviánů a ti nejsilnější a nejagresivnější samci si občas vyrazili na území konkurenční tlupy trochu nahrabat z hromady odpadků. To se změnilo v okamžiku, kdy se ze skládky začala šířit tuberkulóza, která všechny dominantní samce během několika týdnů vyhubila.

V pralesní skupince tak zbyly hlavně samice s mláďaty a stalo se něco úžasného. Celá jejich společnost se kompletně proměnila. Agresivita radikálně ustoupila a celá skupina se začala chovat (na paviány) skoro pacifisticky. A nejen, že to ovlivnilo původní tlupui, ale i noví samci, kteří do tlupy přišli odjinud se museli přizpůsobit a chovat se slušně. A to trvalo dalších 25 let. Bohužel už se nedozvíme, jak by tenhle příběh pokračoval, protože nakonec se i druhá tlupa přesunula na skládku a jejich hierarchie se kompletně rozpadla.

Co mi to jenom…