V červnovém čísle časopisu Regenerace vyšel rozhovor se zakladatelem Hearth.net Liborem Malým. Přinášíme vám jeho ukázku z: http://regenerace.cz/zprava-id-728.html

Meditující byznysmen a jeho ekonomika daru
Nejdřív vydělal miliony, pak se začal věnovat přesnému opaku: alternativnímu modelu fungování světa bez peněz. Takzvané ekonomice daru. Podnikatel Libor Malý je přesvědčený, že tato cesta přináší větší životní uspokojení. Nejedná se pouze o utopickou vizi a rozpustilé hrátky zabezpečeného zbohatlíka? Je současná společnost připravena fungovat bez reálného odměňování? A jakou roli v této myšlence hraje buddhismus a princip neduality, jehož je Libor Malý velkým příznivcem?

V České republice jste byl mezi prvními podnikateli, kteří začali využívat internet pro soukromý byznys. Jak vás to tehdy napadlo?

Jsem vystudovaný programátor-analytik ekonomických informačních systémů. Moc mě tehdy bavilo programování, takže jsem si ho po vysoké škole vyzkoušel v praxi. Pak jsem nějakou dobu pracoval jako produktový a marketingový manažer a následně s tehdejší manželkou založil personální agenturu. Všechny moje zkušenosti daly dohromady LMC – portály pro nábor zaměstnanců jobs.cz a prace.cz. Vše se zrodilo víceméně samo.

S portály jste slavil velký úspěch. V čem spočíval?

V karmě. Se mnou to nemá nic společného. Po šestnácti letech jsem ale firmu prodal. V roce 1996 jsem začal od nuly a na konci roku 2011 LMC zaměstnávalo 250 lidí. Na začátku jsem měl vizi, která se naplnila, takže jsem cítil, že mám hotovo.

Co jste dělal potom?

Pak jsem se „léčil“. Když šestnáct let jedete nonstop a pak se zastavíte, najednou se začnou objevovat věci, na které jste neměli celou dobu čas. Takže jsem se jim začal věnovat a relaxoval. A ještě za běhu LMC jsem založil spolek Adato Paradigma s projektem Hearth.net – se sítí na sdílení darů a zkušeností.

Nadbytkem volného času jste tedy netrpěl.

To určitě ne, zjistil jsem, že okolní svět je nesmírně bohatý. Dělal jsem různé poradenství, bavilo mě pomáhat malým firmám. Takže jsem třeba půl roku čtyřikrát do měsíce jezdil po republice a radil. Pro peníze jsem pracovat nemusel, ale hrozně mě to bavilo.

K buddhismu jste se přiklonil až po prodeji LMC?

To už mnohem dřív, ale nemůžu říct, že jsem buddhista. Spíš následuji přirozenost věcí. Nejdřív se mi v životě objevil mystik z Indie, Ramana Maharši, který propagoval filozofii neduality. Už je sice šedesát let mrtvý, ale začínal jsem s ním. Dal jsem si jeho fotku na monitor a povídal si s ním. A ono to fungovalo.

Jak jste na Ramanu Maharšiho přišel?

To je dlouhý příběh. Od narození jsem měl pořád v hlavě otázku, Jak to funguje. Ale nevěděl jsem, co to „to“ přesně znamená. Takže jsem se jako kluk zabýval astrofyzikou, kosmologií, kosmonautikou, vesmírem, hvězdami, planetami nebo teorií relativity. Pořád jsem hledal na svou otázku odpověď. A na vysoké škole mě jeden známý v hospodě přesvědčoval o lásce Ježíše a že je Bůh všemohoucí a vševědoucí a absolutně dokonalý. Začali jsme vést diskusi o tom, co je vlastně absolutně dokonalé, z pohledu fyziky, ale kolega nemohl na nic přijít. Tak jsem mu řekl, že absolutně dokonalé je jenom to, co není. Jenom absolutní prázdnota, protože když tam není nic, tak tam nikdo nemůže najít žádnou nedokonalost. A pokud Bůh není absolutní prázdnota, musí být nedokonalý – nebo jenom relativně dokonalý – ve vztahu ke všem vesmírným bytostem. A o dva roky později jsem narazil na knihu od Míly Tomášové Třpyt prázdna a okamžitě se mi vše propojilo. Na přednášce ale Míla a Eduard Tomáš pořád mluvili o Ramanovi Maharšim, že je to úžasný mystik. Tak jsem si koupil knihu i o něm a přišel mi jako hrozně zajímavý chlap.

Kdy to bylo?

Někdy v roce 1994 nebo 1995. Pak jsem si koupil i knihu o buddhismu a zjistil jsem, že Buddha mluvil o prázdnotě už nějakých 2500 let přede mnou. Takže fakt, že podstata všeho je prázdnota, mi přijde přirozený. Neberu to jako nějaký -ismus, ale jako přirozený stav věcí. Totéž říká ve finále i kvantová fyzika. Fyzici dnes řeší, co je relativita, kde je hranice jsoucna, protože jsou si vědomi, že hmota vlastně neexistuje, že se jedná o nějakou formu projevu informací. A když čtete Buddhovy texty, jedná se vlastně o matematickou logiku. Buddhistické sútry mají strukturu jako z učebnice matematické logiky. Vždy jedna věta a k tomu dlouhý důkaz. V Buddhově době sice nebyla v Indii žádná matematika, ale Buddha byl velmi precizní v argumentaci. Pro mě není buddhismus filozofie, ale aplikovaná věda o všem. Učení o podstatě všech jevů – dharma. A přesně to dělá i věda.

Celý rozhovor si přečtete v červnové REGENERACI.
Připravila Silvie ŠPAČKOVÁ. Foto Petr ŠÁLEK.