Nebát se a pomáhat.

Ještě dnes si živě pamatuju, jak moje starší sestra jednoho dne přivedla dva malé kluky z S.O.S. vesničky s tím, že u nás chvilku budou žít. Bylo to zvláštní dozvědět se jako malý kluk o tom, že někoho může vyhnat válka z vlastního domova někde v zemi zvané Rumunsko, o které jsem do té doby ani neslyšel. Od té doby prošly Českou republikou stovky tisíc uprchlíků a naše kultura a tradice to ve zdraví přežily. Jak jsme v minulost pomáhali i protestovali si můžete připomenout v rozsáhlém materiálu České televize.