Jmenuji se Zuzana. Je mi 32 let a před 8 lety jsem stála na schodech VŠCHT Praha s diplomem v kapse a vidinou skvělé kariéry v oboru analýzy léčiv a potravin. Vrátila jsem se po pěti letech studií v Praze zpět do rodného kraje Moravskoslezského a každý den dojížděla z Havířova, ze svého skvělého bytu 3+1, do Ostravy do práce. Malou laboratoř jsem postupně vyměnila za nadnárodní korporaci, pak ještě jednu, pracovala denně 12 hodin a říkala si, jaký jsem borec, sebevědomá, nezávislá na ostatních, bohatá….

Pak se mi šťastnou shodou náhod narodil syn, největší dar mého života. Abych se nenudila na mateřské, založila jsem v Havířově spolek, který nyní provozuje rodinné centrum, dětskou skupinu (školičku), Semínkovnu a pokoušíme se i o komunitní zahradu. Mezitím jsem se stala nadšeným uživatelem portálu Hearth.net a několik darů obdržela i poslala. Během těch tří let jsem začala mnohem více směňovat než nakupovat, z bytu jsem se přestěhovala do domu svých rodičů, abych zde žila s malým synem a mou babičkou, obklopená krásnou starou zahradou s hojností jídla pro nás všechny i sousedy v okolí. Samozřejmě, že jsem v rodině černou ovcí a mnohokrát už jsem byla nařčena z toho, že jsem nejspíš v nějaké sektě 🙂

Zatím poslední kapitolou mého příběhu je má dubnová cesta do Nepálu. Ta se začala psát někdy loni v prosinci. V době, kdy mi bylo fakt hodně „ouzko“, skončila rodičovská, odešel od nás otec mého syna, na zahradě vládl zimní klid… a na mě na facebooku vykoukla expedice do Nepálu. Vzala jsem poslední úspory a v dubnu nasedla na letadlo. Díky třem týdnům, kdy jsem se mohla zastavit a nadechnout, se můj život zase otočil o 180 stupňů. Ne zpátky ke korporaci, ale do nějaké další dimenze 🙂 Rozhodla jsem se předat své předsednictví a dobrovolnictví ve spolku kolegům a odjet do Nepálu jako dobrovolník. Teda… původní záměr byl jako dobrovolník. Na dva tři měsíce. Ale do cesty mi přišel člověk, který zcela změnil můj pohled na svět a přinesl opět úsměv do mého srdce. Takže nyní, zhruba za měsíc, odjíždím do Nepálu zatím na neurčito. Žít, meditovat, milovat a pomáhat. I se svým malým synem. Za mužem, který prováděním expedic živí dva sirotčince, deset zaměstnanců, zachraňuje všechny okolo už od dob maoistických povstání a zvláště po loňském zemětřesení. Ode dne, kdy jsem se rozhodla pro Nepál, dějí se kolem mě naprosto neuvěřitelné věci a nabíjí mě úžasnou energií a vírou. ..

A ano, svůj příběh jsme vám chtěla říct ze dvou důvodů. Jednak pro případné sdílení a inspiraci ostatním, kam všude se mohou ubírat naše cesty – i bez peněz a neustále má dáti/dal. A za druhé jsem vás chtěla poporosit, zda nemáte ve svých přátelích někoho, kdo by uvažoval o cestě do Nepálu a mohla bych mu třeba nabídnout průvodcovské služby či aspoň pozvání na večeři v mém novém domově. Případně investora, kterého by zajímala udržitelná vesnice v Himalájích (fotovoltaika, čištění vody,…), domov pro matky s dětmi, stavba bambusových domů, ochrana přírody a podobně. Nejsem typ člověka, který by pořádal sbírky na pomoc dětem v našich sirotčincích, ale spíš chci zkusit najít cestu, jak jim pomáhat dlouhodobě, dát jim základy pro bydlení, vzdělání a rozvoj tak, aby mohli jít ve stopách svého „náhradního otce“ a pomáhat zas dále, až budou dospělí. Jako projekťák znám spoustu možností tady v Česku, ale ne uprostřed Asie 🙂 Kdo ví, možná že tam někde v dáli máte známého, který může být i mým známým. Já nesmírně ráda poznávám nové lidi a jejich příběhy… A třeba to nebude hned, ale jednoho dne si vzpomenete na mail, co vám přišel takhle při pondělku ke kafi.

S láskou

Zuzana Pučoková