Ahoj, já jsem Hearth. Mám Tě rád. Už dlouho jsem Ti to chtěl říct, ale styděl jsem se. Jak jsme kolem sebe našlapovali po špičkách, říkali si „Dobrý den“ a „Vítejte“, neodvážil jsem se. Teď už je to jiné. Teď si tykáme, a tak to můžu říct nahlas: Mám Tě rád. Děkuji za to, že pro Tebe nejsem vzduch. Děkuji i za to, že se za mnou vracíš.

Představ si, co se nedávno stalo. Poslal jsem dopis Hearthťanům a zeptal se: Můžeme si tykat? Jasně, že se mi u toho trochu třásla ruka. Přeci jen, po třech letech vykání… Ale víš, co se stalo? Čtyři sta lidí naráz zakřičelo: ANO! Byla to síla. Vítězství na plné čáře. Devět z deseti lidí bylo pro tykání. A tak Ti teď píšu. A budu takhle psát i příště. Až Ti pošlu zprávu z Hearthu, budu tykat. (No, dobře, možná to ještě chvilku zabere, než to všechno přepíšu, ale už na tom makám).

Tebe prosím, pojď do toho se mnou. Tykej lidem, které na Hearthu potkáš. Ne po třech letech, ale hned. Už při první zprávě nebo reakci na dar. Prostě tykej. Možná to bude chtít trochu odvahy, ale Ty to zvládneš. Věřím, že Ti pak taky jednou půjde snáze říct Mám Tě rád někomu, kdo si to zaslouží slyšet.

Děkuji, že jsi.

Tvůj Hearth.net

PS: Ahoj Slovensko. I s Tebou to klaplo. Tykáme si. Vyše 70 % ľudí hlasovalo za. Klobúk dolu. Na to, že sa ešte len oťukávame, je to jasné znamenie. Dávaš mi dôveru. Vážim si ju a dúfam, že Ti dokážem, že som dobrý brácho.