Laskavost v každodenním životě jíž může projevovat každý – bez rozdílu – jsou jí třeba jen „obyčejná“ autentická lidská slova:
„Děkuji, prosím, ahoj, jak se dneska máš, mám tě rád, jsem rád, že tě vidím, těším se na tebe…“
Dáváme tím sobě i navzájem najevo – vnímám tě, jsem rád, že jsi součástí mého života. Říkejme tahle slova kdykoli to zavnímáme, a nezapomínejme je říkat také sami sobě, třeba každé ráno po probuzení. I to je dotek a velmi hluboký.
Dokud se ještě umíme dotýkat a doteky vnímat, jsme cítícími a vnímajícími bytostmi, jsme lidmi.
