Krize jako dar

Menší či větší problémy řeší každý z nás den co den. Co dělat, aby nepřerostly v krizi?
A jak postupovat, když se to nepodaří a krize naplno udeří?

Krize je změna, kterou jsme neudělali. Nikdy nepřichází bez ohlášení. Upozorňuje na sebe řadu měsíců i let. Skřípáním ve vztahu, houstnoucí atmosférou v zaměstnání… Pokud tyto signály nevyslyšíme a nadále jedeme ve starých kolejích, bez toho aniž bychom cokoliv měnili, můžeme si být jistí, že ke změně budeme dotlačeni.

„Já krize nepovažuji za něco hrozného. Naopak je vnímám jako způsob, jak se vrátit sám k sobě,“
říká švýcarská psychoterapeutka Verena Kastová. „Dnešní život se žije hlavně navenek, povrchně, materiálně. Chybí větší snaha zkoumat také nitro člověka, jeho city. Takže když mám sama problém,
dívám se sama na sebe a čekám, co nového mi to přinese.“

Podobného názoru je psycholožka Lenka Čadová: „Smyslem krize je nalézt hlubší naplnění.
Nutí nás, abychom sejmuli masku a podívali se, kdo vlastně jsme.“

Kdo vlastně jsem?
To je klíčová otázka, na kterou si musí odpovědět každý sám. Pokud jsem duší umělec, ale místo toho, abych se oddal tvoření, se nutím do nudné, avšak dobře placené práce v nadnárodní firmě, je nasnadě, že krize na sebe nedá dlouho čekat. Dalším příkladem může být mladá žena budující kariéru, přičemž uvnitř touží především po založení rodiny.

„Mnohé z našich nejcennějších lekcí jsou nám uštědřeny prostřednictvím bolesti a ztráty,“ píše ve své knize Psaním ke svobodě Mark Matousek. „Krize vyvolává zlomové okamžiky, jež nás přimějí opustit naši komfortní zónu, abychom se postavili problémům, které bychom raději neměli. Když to však uděláme, odhalíme, čeho jsme schopní. V každé ráně se ukrývá dar. Abychom jej objevili, musíme se nejprve naučit žehnat vlastní bolesti. To je paradoxem duchovní moudrosti: nemůžeme změnit něco, čemu jsme nejprve nepožehnali.“

Osobně jsem asi největší krizi zažil před několika lety ve Francii. Se svojí novomanželkou jsem vyrazil na tři měsíce cestovat, pracovat, poznávat svět. Dva týdny na to jsem byl sám se slzami v očích. Žena, která mi o několik týdnů dříve slibovala věrnost na celý život, se zahleděla do jiného muže. Můj svět se rozpadl na kusy. Sám v cizí zemi. S mizernou znalostí francouzštiny.

Zpětně mohu říct, že to bylo nejkrásnější léto od časů mého dětství. Většinu z něho jsem prožil jako na malé farmě ve střední Francii. Několik hodin denně jsem majitelce pomáhal s péčí o koně a zahradu a zbytek času jsem tvořil. Zpíval jsem, tančil, hrál na hudební nástroje. A hlavně jsem měl prostor dopsat svoji knihu. Román Plyšový Buddha přibýval zázračnou rychlostí. Krize se proměnila v ten nejúžasnější dar.

Hlavní hrdina knihy prožije nesčetné vzlety i pády. Postupně dospěje k poznání:
Problém je výzva postoupit na vyšší level, uvidět věci v souvislostech a sám za sebe se svobodně rozhodnout, co dál. Nikdo se přece nehněvá, že vyrostl ze svého dětského oblečení. Jestli je tady problém, ať si je. Pokud i nadále zůstává problémem, tak jedině proto, že ho takový chceme mít. Díky své připoutanosti k němu – nechceme svléknout těsné triko a to nás škrtí. Ne snad, že by chtělo, ne snad že by představovalo problém, ale čistě a jasně proto, že neodpovídá naší velikosti.

Cítíš se někdy zavalený horou starostí a problémů? Možná je čas se posunout o level výš. Začít žít život skutečně podle svého. Svléknout stereotypní vzorce chování a myšlení a být tím, kým jsi vždy toužil být.

Přeji Ti, ať v každé nepříjemné situaci najdeš dar, který v sobě ukrývá,

srdečně

Michal a celý tým Hearth