Komunita: instituce 21. století? Rozhovor s Rachel Botsmanovou.

6.5.2014

Ještě před pár lety byla ekonomie spolupráce považována za vizi, která může být uskutečněna až za mnoho let. Ale projekty typu AirbnbUber nebo u nás Liftago nasvědčují o opaku, který překvapil i jednoho z hlavních zastánců a podporovatelů této myšlenky – Rachel Botsman. A jaká je filosofie ekonomie spolupráce? Jaké jsou její možnosti? To všechno najdete v rozhovoru, který pro vás z originálu přeložila Kateřina Zemene.

Od vydání své knihy o tom, jak může kooperativní spotřeba Změnit způsob našeho života, je  Rachel Botsmanová zásadní osobou v ekonomii spolupráce, a podnítila důležité diskuze o její budoucnosti. Spolupředsedkyně OuiShare festivalu Francesca s ní mluvila o její vizi hnutí ekonomie spolupráce, o tom, na čem v současné době pracuje, a co přinese na květnový OuiShare festival.

Od vydání Vaší knihy „Co je mé, je tvé“ (What is Mine is Yours), se stalo mnohé. Představila jste si někdy ekonomii spolupráce v její dnešní podobě? Kam se podle Vás bude toto hnutí nadále vyvíjet?

Rachel Botsman

Když jsem v roce 2009 napsala svou knihu, bylo mi jasné, že započaté změny v našich konzumních zvycích jsou jenom jednou kapitolou v mnohem větším ekonomickém posunu, postupně nabývajícího tvar. Je to legrační, nedávno jsem našla první koncept své knihy, a smála jsem se při pohledu na název studie, jenž byl původně „Vzestup ekonomie spolupráce“.
Přes ten titulek byla tužkou napsaná velká poznámka od editora: „Zatím to ještě není ekonomie.“
O pouhých pár let později se termín „ekonomie spolupráce“ dočkal plošného přijetí, což pouze ukazuje, jak rychle se myšlenky vyvíjejí.

Jsem překvapená tak urychleným růstem a velkým prostorem, věnovaným tomuto tématu. Ale na druhé straně mě udivuje, že jsou tyto myšlenky obsahem mnoha mediálních výstupů, jako kdyby se tato ekonomie zrovna objevila.
Je přirozeným stupněm vývoje, když toto hnutí prochází skrz stádium, kdy je na něj nahlíženo velice kriticky, je na něj útočeno a rozebíráno na kousky. Jde o způsob, jak objevit jeho slabiny a učinit ho silnějším. Zároveň, když toto říkám, jsem opatrná při bránění myšlenek, abych je nevynášela do nebes jako nějakou technologickou utopii.

Pokud je zde nějaký velký obrat, kde vidíte spojnici mezi tímto druhem spotřeby a tématy jako komunitní produkce, 3D tisk, crowdfundingem a otevřeným vzděláním?

R.B.

V podstatě věřím, že jsou tyto myšlenky propojeny principem „distribuované moci“. Ten bych definovala jako ´otočení moci shora dolů, a proměnu centralizovaných institucí v decentralizované, propojené komunity´.
Mnoho organizací bylo postaveno na základě centralizované moci, od univerzit přes banky až k mediálním společnostem, a tyto organizace ovládají nejen kapitál a zboží, ale i distribuční sítě.

Když centralizovaná moc ztrácí absolutní kontrolu nad tokem peněz, mohou se lidé naučit, jak svůj vyprodukovaný obsah dostat ke koncovému zákazníkovi. To je změna, která ovlivňuje celá odvětví. Důvod, proč cítíme napojení výše zmíněných myšlenek, je podle mě fakt, že tato změna vytváří rozsáhlejší přístup k věcem, které byly předtím nepřístupné (vzdělávání, kapitál, výroba atd.), a tím posiluje moc jednotlivce.

Nemohu se plně identifikovat s termínem „sdílená ekonomie“, protože to označuje pouze jeden způsob chování, a nepopisuje zcela vhodně myšlenky jako je crowdfunding a MOOC (Massive Open Online Course), které jsou také součástí nového druhu ekonomie.

Společnosti jako Airbnb a Uber nepochybně vyrostly. Co tento vývoj znamená pro hnutí ekonomie spolupráce?

R.B.

Jednou z mých obav je vznik monopolů, čímž by došlo ke ztrátě diverzity a zdravé konkurence. Jak zabráníme přílišné centralizaci ekonomie spolupráce? Můžeme si udržet malost ve velikosti? Jakými způsoby může technologie vytvořit nejen efektivnost, ale i rozměr lidskosti a lokální komunity? Toto jsou otázky, jimiž se v současnosti zabývám.

Jak se budou podle Vás společnosti jako Uber a Airbnb vyvíjet? Zůstanou věrni svému modelu uživatel k uživateli, nebo se vyvinou ve více tradiční společnosti?

R.B.

Airbnb a Uber se stanou Googlem a Amazonem následujícího desetiletí. Bohaté informace o našem chování, jimiž disponují, jim umožní rozšířit svůj vliv do jiných oblastí a sfér vlivu, než ve kterých v současnosti fungují. Ale způsob, jakým se tyto společnosti vyvíjejí, záleží v zásadě na dvou věcech: zakladatelích a investorech, a jejich business modelu. To určí kulturu a poslání konkrétní společnosti a uvidí se, zda zachovají věrnost trhu uživatel k uživateli (peer-to-peer).

Existuje mylný dojem, že problémem velkých tržišť je poptávka, ale ve skutečnosti se mnoho rychle rostoucích společností jako Lyft nebo Airbnb potýkají s nedostatečnou nabídkou. Jareau Wade, spoluzakladatel platební platformy Balanced, má k tomuto období velice výstižnou metaforu. Říká tomu ´krádeže kuřat´. Zásadní je, když společnost narazí na limity svého rozvoje, tak jakými kuřaty pak dále rozšiřuje nabídku. Například Lyft zaručuje, že řidič obsahuje kvalitu a způsoby prvních deseti řidičů. Airbnb se potýká s neustálou výzvou neskončit s nekonečně se opakujícími bloky bytových domů. Pokud společnosti přistoupí na rozmělnění kvality svých služeb, stanou se pak mnohem více tradičními společnostmi.

Proč jsou zakladatelé tak důležití?

R.B.

Společnosti se rozvíjejí různě, v závislosti na tom, kde začínaly a kdo je jejich zakladatelem. Potkala jsem již mnoho podnikatelů, a téměř vždy okamžitě vycítím, jaký je jejich záměr, a zda je jim ekonomie spolupráce vlastní.

Co je to ta „filozofie ekonomie spolupráce“?

R.B.

Mám ve zvyku dívat se na problematiku skrz prospěšnost pro komunitu uživatelů. Základní hodnoty bych popsala jako posílení, spolupráci, otevřenost a lidskost. V jazyce pod tím ležící filozofie jde o stavění těchto hodnot před konečný cíl maximalizace výdělku.

Které průmyslové odvětví bude podle Vás ekonomií spolupráce rozvráceno nebo transformováno jako další, a jak?

R.B.

Průmyslová odvětví, jenž budou narušována a následně transformována, jsou ta, která již dlouhou dobu fungují na základě třech prvků – infrastruktury, zprostředkovatelů a investic. Transformace také převládá v sektorech, kde byla důvěra ve ´velikost´ zničena. Zde vidíte posun z institucionální důvěry k uživatelské důvěře, což je síla, která zapříčiní zajímavý vývoj a význam značek 21 století.

Finanční služby jsou výborným příkladem. Věřím, že jsme na začátku hlubokého přenastavení našeho bankovního systému a celého konceptu peněz, jaký známe po staletí.

Pojišťovnictví je další oblast zralá na změnu. Když se přesouváme z vlastnictví k přístupným modelům, koncept risku a následného ručení se proměňuje.

Dvě velké příležitosti vidím také v prodeji: společnosti buď mohou proměnit svůj produkt ve službu (třeba do formy pronájmu), nebo se zcela novým způsobem spojit s komunitami a společně designovat, vytvořit a distribuovat produkt. To zcela zásadním způsobem mění typ produktu a jeho umístění na trhu.

Jak může ekonomie spolupráce pomoci při řešení enviromentálních a sociálních otázek?

R.B.

Nezapomínejme na základní princip ekonomie spolupráce; optimalizace aktiv, majících ubývající kapacitu. Z enviromentální perspektivy by bylo zajímavé vytvořit měřítko, které by odhadovalo, kolik nových zisků může obchod získat z přeměny nečinných aktiv, ať je to prázdná místnost či sedadlo v autě, v aktiva produktivní.

Jakou roli hraje vláda?

R.B.

Tak velké otázce bychom mohli věnovat celý rozhovor! Ve zkratce, vláda může pomoci vytvořit nápomocné prostředí, která ze společností a uživatelů sejme sevření a zatížení zbytečnou byrokracií.

Regulace může hrát důležitou roli, pokud je jejím cílem chránit veřejnost, nikoliv chránit něčí zájmy. Uživatel k uživateli neznamená, že platformy nemají zodpovědnost ke své komunitě. Je totiž jenom tenká hranice mezi posílením a využíváním.

Jsou si klasické společnosti schopny plně osvojit ekonomii spolupráce? A měly by se o to snažit?

R.B.

Mnoho důležitých lidí věří, že je změna menší a daleko více vzdálena realitě. Typické je vidět společnosti vstupující do nového prostoru skrz partnerství, investice nebo změny v business modelech. První řečené je nejobvyklejší, protože skrz partnerství třeba s GE se vytvořili takoví, jako Quirky a Taskrabbit, a ti se pomalu začínají angažovat.

Vidíme i společnosti, které zkouší něco bokem, jako je nový kurýr od uživatele k uživateli ´MyWays´ od DHL.

Náhled na ekonomiku spolupráce jako modelu přerodu je sice ve svém raném období, ale je to na cestě.

Co si například myslíte o faktu, že se státní poštovní služba ve Francii  dere do online trustového prostoru s jejich službou ověření identity („Identité Numérique“)?

R.B.

Je to úžasné. Identité Numérique je skvělým příkladem, jak proměnit značku, která již požívá určité důvěry, a tak si zachovat aktuálnost a významnost, což značku posouvá k novému druhu ekonomie. Nenapadá mě nikdo, kdo by se hodil k ověřování identity lépe, než důvěryhodná státní značka s distribucí fyzických stop, jako je poštovní služba.

Která část ekonomie spolupráce Vás v současnosti nejvíce zajímá? Můžete nám něco číst o své příští knize?

R.B.

Zajímá mě širší vize ekonomie spolupráce a způsob, jakým mění vzdělání, finance a výrobu. Dalším pro mne závažným tématem je vztah mezi institucemi a decentralizovanými komunitami. Stanou se komunity institucemi 21. století? Jaká je jejich role v ekonomii spolupráce?

Myslím, že se staneme svědky přerodu vzhledu formální instituce 21. století, v decentralizované prvky distribuované moci.

O makro vizi ekonomie spolupráce a vztahu institucí a komunit budu mluvit i na OuiShare festivalu.

Co očekáváte od OuiShare festivalu?

R.B.

Poprvé budu promlouvat k místnosti plné lidí, kteří tam sedí, protože je pro ně prostor nové ekonomie vášní. Jsem zvědavá na atmosféru a debatu, která se vytvoří kolem společně sdílených témat.

Události, jako je OuiShare festival, hrají důležitou roli ve vývoji ekonomie spolupráce, a to pro daleko širší komunitu, než pouze lidi v přednáškovém sále. Samozřejmě se nemusíme vždy na všem shodnout, ale doufám, že si jen nezabereme každý svůj vlastní roh, aniž bychom  se vzájemně poslouchali. Je třeba umět si objasnit, co mají naše myšlenky společného.

Děkujeme Rachel, a těšíme se na setkání v Paříži!