Japonec Tošijuki Kuroki vysázel za dva roky tisíce květin, aby znovu vyloudil úsměv na tváři své manželky, která přišla o zrak. Zahrada pokrytá jasně růžovými květy, která vznikla jako dojemný projev lásky, se následně stala v Japonsku velkou turistickou atrakcí.

Po 30 letech manželství a tvrdé práce na mléčné farmě v prefektuře Mijazaki manželé Kurokiovi plánovali, že si budou užívat důchodu cestováním po své vlasti. V 52 letech ale Jasuko Kurokiová náhle oslepla v důsledku komplikací spojených s cukrovkou.

Zničená ztrátou zraku i ztrátou nadějí na vysněné výlety po Japonsku se Kurokiová začala v depresích zavírat ve svém domově a odmítala vycházet ven. Její manžel ale situaci nevzdal; napadlo ho totiž, že by nové rozptýlení a chuť do života mohli přinést návštěvníci, kteří by na jejich farmu přicházeli.

Kuroki proto začal vysazovat skalničky zvané plamenka šídlovitá (Phlox subulata), aby na farmu návštěvníky přilákal. Doufal také, že jeho manželku potěší vůně květin, když už je nebude moci spatřit.

Po dvou letech se mu podařilo vytvořit kolem domu neskutečnou záplavu růžových kvítků. Od té doby uplynulo deset roků a ke Kurokiovým, žijícím ve městě Šintomi, nyní na jaře proudí z okolních obcí a prefektur až 7000 lidí denně.

Návštěvníky nepřitahují jen květy, ale také milostný příběh, který jejich vysázení inspiroval. Chtějí se setkat s paní Kurokiovou, která se prý opět s úsměvem na tváři se svým manželem často v zahradě prochází.

Převzato: ZEN