Jan Hus a lidská práva

Před několika dny to bylo 72 let od podepsání Všeobecné deklarace lidských práv, ale já bych rád mluvil o mistru Janu Husovi. Hned se dozvíte proč. Ten příběh začíná opravdu ještě ve středověku. A opravdu můžeme s trochou historického optimismu tvrdit, že začíná mistrem Janem. Byl to on, kdo stál u zrodu myšlenek, které později vedly k rozkolu v katolické církvi a vzniku protestantství a jsou to husité, proti kterým se spojily katolické armády a vpadly do Čech v rámci křížové výpravy. Husité ale nebyli zdaleka poslední a vznik protestantství vedl v Evropě k sérii nekonečných konfliktů, kdy zastánci jednoho vyznání napadaly ty prohnané Jidáše na druhé straně.

To víceméně skončilo roku 1648, kdy byl sepsán Vestfálský mír. Zjednodušené řečeno – co si jaký panovník ve své zemi rozhodne, je jeho věc, a nikdo mu nemá do toho co kecat. To byl zárodek toho, čemu říkáme státní suverenita, protože od náboženských otázek se princip brzy rozšířil na všechny oblasti života. Postupně se státy staly důležitějšími, než jejich panovníci, ale princip suverenity vydržel až do příchodu jednoho netalentovaného malíře pokojů. Ten rozpoutal nejhorší válku v historii a když skončila, stáli nacističtí důstojníci před soudem, který měl spravedlivě potrestat zrůdnosti, kterých se dopustili. Jenže nebylo to tak jednoduché – Německo, byť nacistické, byl suverénní stát a představitelé nacistického režimu dodržovaly jeho zákony – možná zrůdné, ale pořád zákony.

Právě proto, aby se podobná situace neopakovala, vznikla v 10. prosince 1948 právě deklarace lidských práv. Asi nejdůležitější dokument v historii lidstva. Zdá se docela jednoduchý, ale 72 let se ho ještě pořád učíme používat.