Jak se žije v Hearthu

Zeptali jsme se vás, jak se vám v Hearthu žije a co vám přináší. Každá odpověď byla originální a osobitá, ale některá klíčová slova se vašimi příběhy přeci jen proplétají opakovaně. Která?

Jan Kolář: „Hearth.net mě baví. Je fajn něco nabídnout a pak čekat, kdo se ozve a projeví zájem. Baví mě osobní setkání. Je to velké dobrodružství. Pomalu se mi také začíná přeprogramovávat mozek z „věci, které nepotřebuju, nutno prodat za každou cenu, vytěžit z toho alespoň pár korun“ na „někomu to prostě dát, aby to přinášelo dál užitek a sloužilo účelu, pro který to bylo vyrobené.“ Zjišťuju, že na ty peníze, které bych třeba dostal na aukru, za čas ani nevzpomenu. Co je tisícovka z dlouhodobého hlediska? Když však někomu něco dám, ten okamžik si budu pamatovat dlouho, stejně jako samotný obdarovaný.“

Lada Veselá: „Seznámila jsem se díky Hearthu se zajímavými lidmi. Např. s pánem a jeho synem, kteří mi pomáhají dobudovat bydlení v mém domě. Seznámili jsme se tak, že jsem věnovala předmět, který oni přijali. Jsou to sympaťáci. Dále jsem se seznámila s dívkou, se kterou nás spojují podobné osudy, vídáme se a jsem ráda, že ji znám.“

Tereza Lysoňková: „Jsem z Hearth upřímně nadšená. Víte, měla jsem takové smutné období, deprese a strachy. Připadala jsem si jiná, přemýšlím o jiných věcech, a někdy mi přišlo, že se mi spolužáci smějí. A když vím o lidech, kteří jsou na stejné vlně a jsou mé duši blízcí, velice mi to pomáhá. Hearth mi přináší tolik krásných, srdečných a blízkých setkání. Dodává mi to velkou radost, nadšení, pocit, že svět se po malých kousíčkách mění k větší lidskosti, srdečnosti. Že je spousta lidí podobných jako já, že jen nejsou třeba tolik vidět. Je to pro mne nádherné a nabíjí mne to radostí, vděčností a láskou…
Třeba před pár dny mi napsala jedna úžasná paní, že se jí líbí, že daruji své vlněné vílenky a že mi chce poslat malé překvapení, jestli jí napíšu adresu. Dorazil od ní obrovitánský balíček plný nádherné vlny a úchvatných látek, z nichž budu šít šatečky svým milým panenkám. Nic za to nechtěla. Zcela mne to dojalo, potěšilo a pohladilo uvnitř.“

Tomáš Mervart: „Hearth.net funguje výborně. Když něco daruji, lidé jsou moc vděční. Je to nádherný pocit. Já si tu naopak vybírám různé knížky a když si takhle přijdu z práce a v poštovní schránce je buď přímo knížka nebo výzva k jejímu vyzvednutí, je to skvělé.
V lednu jsem představoval Hearth.net v rámci jednoho setkání. Někteří lidé se pak zaregistrovali. Povědomí o této komunitě šířím dál, ale ne stylem úplně každému. Jen tomu, o kom si myslím, že je takto naladěn.“

Ajka: „Jsem ráda že jsem Hearth potkala. Znamená to pro mě hodně. Nemusím oblečení vyhazovat do popelnice. Vím, že někdo z toho má radost. Asi mě nejvíc překvapily inzeráty, že lidé potřebují peníze. Zde si nejsem úplně jistá, zda to sem patří, ale jestli to pomůže, tak je to asi to jediné co lidé potřebují.“

Michal Čagánek: „Hearth mě skutečně oslovil – úžasná možnost potkat lidi na stejné vlně, něco nového se přiučit, dozvědět, zažít…“

Jaroslav Anděl: „Založil jsem před časem Hearthu komunitu Karlovarsko. Přihlásila se do ní jedna Pražačka, že zoufale hledá zaměstnance na Karlovarsku a jestli bych jí prostřednictvím té komunity nepomohl. Nakonec jsem do té práce nastoupil já. Bohužel to nevyšlo, ale v podobném duchu jsem dostal placenou práci od Jany Vlčkové, kteoru dělám dosud. Taky hledala někoho na Karlovarsku a my už se znali přes Hearth. Pomáhal jsem jí s webovou stránku a darovali jsme si nějaké dary.“

Ramon: „Co mě na systému baví? Tak to je jeho podstata – vzájemná pomoc, karmajóga. V tom se shodujeme.“

Jana Ondráčková: „S Hearth.net jsem celkově spokojená a nenapadá mě nic, co by bylo potřeba změnit. Je to moc dobrý projekt, který opravdu má srdce. :-)“

Lenka Marková: „Server Hearth.net se opravdu snažím aktivně využívat. Přinesl mi spoustu radosti. A to jak z toho důvodu, že věci, které již nepotřebujeme ještě mohou někomu sloužit, tak i radost z darů. Někdy i nad rámec toho, co dárce původně nabízel.
Můj poslední dar, který jsem dostala, byl lustr. V nabídce byla značně zkreslující fotografie složeného lustru s popisem, že jsou k němu i nějaké doplňky. Nebylo z ní vůbec poznat, jak lustr skutečně vypadá. Navíc byl dárce značně daleko, ale odmítl mou poznámku, aby v případě zájmu dal přednostně dar někomu místnímu se slovy, že když si počkám, zabalí a pošle. Dlouho se nic nedělo, ale na mé narozeniny mi přišel balíček při jehož otevření mi vyhrkly slzy nad štědrostí dárce. Lustr je překrásný. Jako nový a přesně takový, jaký jsem si přála. Po děkovném mailu mi přišla odpověď, že teď už je mu jasné, proč ten lustr tak dlouho balil…Vesmír je prostě dokonalý.“

Děkujeme všem, kteří jste se s námi podělili o svůj příběh. Že by jich bylo daleko víc? Skvělé. Tak nám napište ten váš! Na info@hearth.net jsme jedno velké oko.