Krásný den,

v květnu jsme se zúčastnili Fóra sociální solidární ekonomiky, aneb Jiná ekonomika je možná. A při představování našich projektů se dvě ženy zmínily, že svůj projekt Žijeme spolu v Orlických horách, který podporuje lokální ekonomiku, založily s přispěním Hearth.net – přes který se seznámily! Vždy nás fascinuje, jaký přesah má darování, že jde o spolupráci, propojování, společné tvoření – protože společně toho dokážeme víc. A tak jsme je požádali o sepsání zkušeností a sdílení Elišky najdete tady:

http://www.zijemespolu.cz/zpravodaj/dopis-o-tom-jak-jsme-se-potkaly-a-co-jsme-si-daly

zde z něj uvádíme výňatek:

…I u nás, na našem portále Žijeme spolu a na našem lokálním e-shopu to začalo naprosto osobně. Bylo to osobní dvou žen a každá z nich mohla pokračovat dál na svém „písečku“, nebo se naopak mohly spojit, propojit síly, propojit své talenty, své dary dané do vínku i dary získané a vytvořit a rozvinout portál, který si dal za úkol jediné – propojovat mezi sebou všechny lidi dobré vůle, všechny aktivní i méně aktivní lidi v regionu Orlických hor a podhůří, kteří již vědí, že všechno „skutečně, dobré a pravé“ vzchází odspodu, tedy de facto z kořenů, že nemůžeme čekat, že to za nás udělá někdo tam nahoře či ještě výše – tam je již jiný svět, který s tím naším nemá pranic společného a mnohdy (ne vždy!) tam fungují pravidla zcela opačná. Vždyť tak stejně nemůžeme čekat, že krásná rozkvetlá větev stromu někde tam vysoko v korunách udrží více než jednoho něžného ptáčka, který zpívá ostatním jen z čiré radosti… Neudrží celou zeměkouli, nedá nám více než ten blahodárný zpěv. 

A jak k takovému setkání dochází? Počítám, že si nikdo z vás nemyslí, že jsme se jednou potkaly na ulici v davu a padly si do oka a okamžitě na sobě poznaly, že k sobě patříme. Ne, tak to většinou nechodí ani v tom našem krásném sluníčkářském světě. Bylo to setkání, které nám spadlo do klína díky darovací platformě Hearth.net a která nám to setkání tedy skutečně darovala (jedna z nich nabízela zdarma článek na náš portál). A co myslíte, cítíme se jí zavázáni? Ne, ani trošku. Protože víme, že oni to od nás nečekají a snímají z nás tedy břemeno „dluhu“. Proč se cítit dlužni, když stejně jako oni víme, že to k nim doputuje zase jinudy? Ne třeba hned, ale jednou, za čas, třeba za léta..a třeba až v příštím století nebo tisíciletí. Třeba až lidé pochopí, že ani námi propagovaná „lokální ekonomika“ není všespásná a že je jen předchůdcem něčeho mnohem krásnějšího a nyní pro mnohé stále ještě málo představitelného a hmatatelného – ekonomiky daru, kterou platforma Hearth.net tak úžasně a zcela odspoda rozšiřuje zcela svobodně a zdarma mezi lidi…

A tak darovací kruh se uzavírá – my jsme získali setkání a portál rozvinuli jen proto, aby i oni jednou získali. Nechápete? Tak dobře. Zkrátka aby díky našemu „lokálně-ekonomickému předvoji“ mohlo jednou na tomto světě objevit něco, čemu se říká „ekonomika daru“, která je mnohem pokročilejší formou než ekonomika lokální, ale bez které by zase ona nemohla zasvitnout a jako ten krásný pták jednou zpívat čistě jen pro radost lidem, kteří pochopí, že pachtit se za penězi, mocí, slávou a majetkem sice vede k jednorázovému u-spokojení, ale nevede k trvalému uspokojení, tedy štěstí. 

A to je prosím protentokrát konec pohádky, které ještě nezazvonil konec. A tak se s Vámi, milí sluníčkáři, loučím… A přeji Vám co nejslunečnější a nejsvobodnější léto!

 

Eliška