Důkazy, že se Česko mění k lepšímu

22.4.2015

Nikdo o nich nikdy neslyšel, ale jsou to ti, díky kterým se Česko stává lepší zemí. Jejich počiny jsou mediálně malé a příliš obyčejné, a tak se o nich zmíní maximálně tak Vsetínský deník na straně 8. Jejich síla je v jejich množství.

Před pár měsíci jsem začal pomáhat Nadaci Via, která podporuje aktivní lidi měnící své okolí k lepšímu. Objevil jsem tu poklad – stovky malých příběhů ukazujících, že věci změnit jdou. Navíc se zdá, že počinů aktivních lidí v Česku rok od roku přibývá.

Hezky je to vidět třeba na tom, že v nadaci stoupá počet žádostí o takzvané Rychlé granty pro malá sdružení, která potřebují ihned podpořit v boji proti nějaké nepravosti (třeba malou částkou na právní služby). Klasicky jde o lidi, které naštve místní zastupitelstvo, protože chce v parku postavit nabobtnalý hypermarket nebo nesmyslný kus dálnice v centru.

Aby bylo jasno: nejedná se o žádné prázdné a falešné neziskovky, kde parta ospalých hochštaplerů sosá peníze z EU. Jsou to skupiny lidí, kteří se zdarma, ve volném čase a po práci věnují tomu, co se děje kolem nich. Nečekají na zásah shůry, ale mění věci odspodu. Dají síly dohromady a rozhodnou se opravit park, náves nebo se postavit nesmyslnému rozhodnutí úřadů.

Navíc, stoupá i počet filantropů, tedy lidí, kteří společné věci přinášejí zdroje. Nejsou to jen dojmy – přinejmenším počet finančních darů v Česku roste rychleji než HDP.

Zatímco před patnácti, dvaceti lety začínaly v Česku vznikat první společenství aktivních lidí, v posledních letech dochází k další změně – zdá se, že v Česku začíná fungovat celý organismus veřejného života. Místní hybatelé mají vizi a energii, filantropové dávají čas, znalosti a peníze, společně s dalšími aktivními lidmi vytvoří společenství, a celé to proměňují v dobrou věc. Společný cíl zlepší vztahy místních a výsledek ukazuje cestu dalším.

Důkaz první: Na Valašsku, u slovenských hranic leží obec Francova Lhota. Místní si sami naplánovali a přetvořili zanedbanou část vsi, který takto rozsvítili tisícovkou svíček. A nezůstalo jen u toho, na tak malou obec je tu spousta spolků a sdružení. Konají se tu obecní zabíjačky, pouť či soutěž o nejlepší nakládané houby.

Důkaz druhý: Zákolany jsou malá ves na Kladensku. Místní už měli plné zuby toho, že každý musí za divadlem do Prahy, že u nich se toho moc neděje. Tedy, ono by se dělo, aktivních lidi tu bylo dost, ale chybělo zázemí. Rozhodli se ho vytvořit. Při budování se ukázalo to, co se v těchto projektech ukazuje často. Sice měli všichni radost, že postavili krásné pódium nebo hezké závěsy, důležitější ale bylo, že se lidi v Zákolanech zase začali zdravit a neznají už jen sousedy od vedle, ale i lidi z jiné ulice.

Důkaz třetí: „Ohniště!“ „Osvětlení.“ „Trampolínu!“ „Horolezeckou stěnu!“ Jak píše o vsi Nadějkov novinář Marek Šálek, tak začínalo společné obecní plánování, jak změnit malé prostranství před místní farou. „Představuju si zahradu plnou vůně růží a také kávy. Nabízím proto, že z přízemí fary uděláme kavárnu. A v létě tam uspořádáme festival s hudbou a filmy, promítat můžeme třeba na stěnu kostela,“ navrhl místní kaplan Miroslav Zdík Jordánek. Nakonec vznikla farská zahrada, kterou společně vytvořili desítky místních obyvatel.

Důkaz čtvrtý: Není to jen tak nějaká studna. Za první republiky se sem pro vodu chodilo z daleka. „Voda z vážnice zákostelské bývala lahodná, studená jako led, perlila jako víno, chuť měla jemně minerální, železitou,“ psalo se tehdy v tisku. Pak studnu zabednili, desítky let chátrala. Před pár lety se parta nadšenců ve Vysokém nad Jizerou dala dohromady a rozhodla se, že studnu obnoví. Není to nijak vzácný příběh – lidí, kteří sami obnovují různé drobné památky, je v Česku spousta. Probouzejí minulost a proměňují ji v budoucnost.

Důkaz pátý: V zapadlém koutu Bruntálska leží ves Stránské, od které byste čekali všechno kromě života. A skutečně, když sem dorazíte, dostanete depresi. Nikoliv však z opuštěných sudetských domů a mrtvolného klidu. Ale z toho, že tu na člověka dolehne nesmyslnost kancelářského posedávání. Když jsem před časem navštívil manžele Křenkovi, připravovali divadelní minifestival, mluvili o historické knížce, na kterou se skládala celá ves, a hostili americké studenty, kteří dojili kozu. Ve vsi jsou opravené kaple či obnovené studánky. Není to kancelářská parodie na život, ale život skutečný.

Převzato: http://nazory.ihned.cz Autor: Zdeněk Mihalco – Nadace Via