Darovat svůj čas
Prý se dnešní mladí filantropové s touhou pomáhat ostatním rodí. Alespoň ti, s nimiž jsme mluvili, to tvrdí. Nemají peníze, tak rozdávají svůj čas i energii. A i to je víc než dost.
V roce 2014 uveřejnila agentura STEM výsledky výzkumu mapujícího stav filantropie v Česku. Podle nich se za filantropy považují na dvě třetiny Čechů. Největší podíl tvoří starší lidé s vyšším vzděláním a lehce nadprůměrnými příjmy. Naopak nejméně se angažují mladí lidé, tedy skupina do třiceti let, kde více než polovina přiznává, že se veřejně prospěšných aktivit nezúčastňuje vůbec. Ovšem co ta druhá polovina – ti mladí, kteří se snaží zlepšovat prostředí kolem sebe. Jak pomáhají a co je k tomu vede?
Bez peněz, ale s chutí
Ti, které jsme oslovili, tvrdí, že chuť pomáhat je v nich zakořeněná už od malička. Třeba dvadvacetiletá Iva Drobná, působící ve studentské neziskové organizaci Mise naděje. Tato organizace se zaměřuje na lidi, kteří jsou odkázáni na pomoc ostatních: děti z dětských domovů či dlouhodobě nemocné. Iva tvrdí, že se sklony k filantropii se už nejspíš narodila. „Od útlého věku jsem pomáhala především lidem kolem sebe, blízkým, rodině a přátelům, kteří se ocitli v obtížné osobní situaci. Postupem času se pak pomoc přirozeně přesunula k cizím lidem,“ vysvětluje.
To, že cestou k budoucím filantropům je klíčové právě rodinné zázemí, které vede děti k tomu všímat si potřeb druhých a pomáhat, kde se dá, potvrzuje i Jitka Taussiková, která už několik let aktivně pracuje v organizaci Junák – český skaut. „Myslím, že k zájmu o druhé jsem byla vedena svou matkou, která působila jako učitelka a vždy se zajímala o to, z jakého sociálního prostředí děti, které učila, pocházejí, a aktivně se zajímala, jak jim může pomoci,“ říká. Hodnoty své matky tak Jitka vzala za své: „Je pro mě nesmírně důležité, aby v mé práci byl na prvním místě přínos společnosti a druhým lidem – v Junáku pak navíc dětem a mladým; těm může skauting zajistit krásné dětství, stejně jako před lety mně. I já jsem totiž jako dítě byla členem skautského oddílu a toto období dětství a dospívání pro mě bylo určující.“
Vlastní dobré zkušenosti navíc přináší naději, že současní mladí filantropové jednou vytvoří stejně stimulující rodinné prostředí i pro své děti.
Způsob pomoci mladých se samozřejmě liší od filantropie dospělých. Zpravidla nemají tolik peněz, aby mohli poskytovat významnější finanční dary na dobročinné účely. Darují ale to, čeho mají víc než dospělí – čas. Oblasti, ve kterých se pak mladí angažují, logicky často vychází z jejich zájmů.
Pro děti v nemocnicích
„Hledala jsem možnost uplatnit a skloubit své schopnosti a zájmy o umění s pomocí potřebným. Sama se ve svém volném čase věnuji umění, a proto pro mě bylo ideální spojit tyto dvě věci do hromady. Přesně to mi umožňuje projekt Kreativní činnosti pro děti v nemocnici, na kterém v Misi naděje spolupracuji a v rámci něhož pořádáme pro nemocné děti různé výtvarné dílny a workshopy,“ říká Iva Drobná. Ostatně celá základní myšlenka Mise naděje vzešla z toho, že se skupina vysokoškoláků z různých oborů, od finanční matematiky až po speciální pedagogiku, rozhodla využít a předat dál svoje znalosti či talent. Dobrovolníci tak chodí doučovat děti z dětských domovů, pořádají pro ně kurzy finanční gramotnosti, pomáhají těžce nemocným (zejména autistům) nejen přímým dobrovolnictvím, ale i zprostředkováváním odborných informací a novinek z oblasti léčby v rámci své online poradny, kterou mohou využívat třeba právě rodiče autistických dětí. Ostatně, jedním mottem organizace je „Dobrá rada je často cennější než zlato“.
Takové programy jsou ve výsledku oboustranně přínosné. Nejen, že pomáhají potřebným, ale samotní mladí lidé se skrze ně rozvíjejí. V rámci přípravy těchto programů získávají velké množství zkušeností, od těch pedagogických přes schopnost vyhledávat a pracovat s informacemi až po velmi důležité organizační a komunikační schopnosti. Už během studia tak v rámci toho, co je baví, naberou praxi, která může pomoci i jim samotným, třeba v budoucí kariéře. Angažovanost, dobrovolnická práce a realizace vlastních nápadů jsou totiž rozhodně faktory, ke kterým se při pohovorech přihlíží. O tom je přesvědčený i jednadvacetiletý Robin Ibl, který společně s bratrem a kamarádem před dvěma lety založil organizaci ProStředoškoláky, která se zabývá rozvojem mimoškolního vzdělávání.
Od mladých pro mladé
Velký přínos mladých lidí toužících po pomoci ostatním tkví v tom, že mají nadšení a vědí, co hlavně ostatní mladí potřebují. Ne náhodou je mnoho projektů od mladých směřovaných právě na mladé či děti. Tato cílová skupina je jim logicky velmi blízká. I podle výše zmí něného výzkumu se na podpoře sportu, volnočasových aktivit a vzdělávání největší měrou podílí právě skupina lidí do třiceti let. To potvrzuje i Robin Ibl. „Během svého středoškolského studia jsme se aktivně účastnili nejrůznějších soutěží, seminářů a projektů a víme tedy, že mohou být ohromně přínosné. Ovšem uvědomili jsme si, že se v České republice sice každoročně koná velké množství takových aktivit, ale to povědomí o nich mezi středoškoláky není moc velké. Rozhodli jsme se proto o nich informovat jednotnou a přehlednou formou – a kromě toho je i pořádat,“ vysvětluje. Cílem jejich aktivity je, aby se středoškoláci nevzdělávali pouze ve škole. Klasická školní výuka je sice nepopiratelně důležitá, ale bohužel se nedokáže dostatečně pružně přizpůsobit změnám. A tak zůstává spousta oborů, kterým ve škole není věnována dostatečná pozornost, ačkoliv by si ji velmi zasloužily. Podle Robina zde chybí zejména větší důraz na rozvoj kritického myšlení, větší úlohu souvislostí ve vysvětlované látce či méně biflování, které krom procvičení paměti nic moc nepřináší. A rozhodně by uvítal, kdyby se střední školy více otevřely světu a umožnily větší zapojení soukromého, akademického či neziskového sektoru do výuky. A právě to se snaží zlepšit jeho projekt. Ten na svých stránkách nabízí množství kurzů zabývajících se tématy od seberozvoje, rétoriky či etiky až třeba po investování na kapitálových trzích. Všechny kurzy jsou bezplatné, ale certifikované, takže si je mladí mohou uvést do životopisu. K tomu pořádají i semináře, jako byl v poslední době například „korporátní“ seminář ve spolupráci s Nestlé, který umožnil studentům nahlédnout do prostředí skutečně velké firmy. Na své akce se také snaží zvát si odborníky v daném oboru, jako je bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil nebo podnikatel Karel Janeček, kteří se mohou v debatách podělit o své zkušenosti.
Mladí zkrátka vědí, kde je „díra na trhu“, co ostatním mladým chybí, a dokážou na to reagovat. Přinášejí nové svěží nápady a efektivní řešení, a často umí využívat moderní technologie lépe než kdejaký dospělý. Navíc doba studia na střední či vysoké škole je ideální čas na to věnovat se takovým projektům.
Investice do budoucna
Stejně jako podpora kvalitního vzdělání je podpora mladých filantropů sázka na jistotu. Ti stávající dokážou ovlivnit velké množství dalších mladých, kterým nejen že usnadní život a pomohou tam, kde je potřeba, ale také jim předají svoje postoje a hodnoty. Ať už se jedná o volnočasové aktivity, pomoc v nemocnicích či vzdělávací projekty, tyto aktivity dokážou mladé lidi motivovat a inspirovat. A s trochou štěstí bude díky nim v další generaci už daleko víc mladých lidí, pro které bude pomoc ostatním zcela běžná součást života. „Filantropie je pro mě přirozená disciplína, které se může věnovat každý, v různých úrovních a i ji různými způsoby rozvíjet a šířit. Kousek filantropa dřímá ve většině z nás a stačí k tomu jen trochu postrčit. Tedy, stále v to doufám,“ uzavírá Iva Drobná.
Autorka: Kateřina Soudková