Cholesterol ve sklepě

Určitě si pamatujete, jak se před pár lety začaly objevovat informace, že slanina je vlastně zdravá a když si je dáte s vajíčkem, tak ještě lépe. Určitě se vám to nepozdávalo, protože celé naše dětství jsme se učili, že tučné věci nás zabíjí a dělají z nás tlusté obludy. Tak si pojďte poslechnout příběh o tom, jak je to vůbec možné.

Profesor Ivan Frantz byl významným vědcem, který byl známý dvěma věcmi: svou pečlivostí a hlavně celoživotním výzkumem cholesterolu a onemocnění srdce. A protože byl dobrým vědcem, rozhodl se vytvořit unikátní studii účinků živočišného tuku na lidský organismus.

Jak jsem říkal: profesor Frantz byl pečlivý. Už v padesátých letech existovaly studie, které ukazovaly na cholesterol jako na zabijáka lidstva, ale on chtěl mít nezvratný důkaz. Proto se obrátil na několik amerických ústavů pro mentálně postižené a na jejich pacientech pozoroval, jak se bude dlouhodobě lišit dieta jídel připravených na rostlinném a živočišném tuku.

Byla to obrovská studie, která byla publikována v roce 1968 a padlo na ni spoustu peněz a úsilí. Ale Ivana Frantze nepotěšila. Výsledek sice potvrdil, že skupina, která jedla rostlinné tuky, má nižší obsah cholesterolu v krvi, ale problém byl, že se průměrně a prokazatelně dožívali nižšího věku.

Frantzova studie zapadla. Výsledek byl zcela proti vědeckému konsenzu své doby a dalších padesát let ležely záznamy ve sklepě jeho domu. Tam je našel další vědec Christopher Ramsden, který hledal data pro přesně opačnou studii a na základě Frantzova výzkumu prokázal, že rostlinné oleje jsou ve výsledku mnohem škodlivější, než ty živočišné.

V dnešní době je snadné nechápat vědu jako něco lidského. Trochu jako náboženství. Klepeme si na čelo u lidí, kteří nevěří vědeckým poznatkům. Jenže úplně stejné je to u vědců, kteří zase věří svým poznatkům natolik, že ignorují vlastní fakta. Vědci nejsou stroje a vědecké poznatky musí být zpochybňovány, ale nejde to bez pečlivosti a zkoumání. Přijde mi krásné, že stejná data, která jednoho vědce dovedla k zoufalství nad vlastním výzkumem, dovedla druhého k přelomovému objevu. Syn pana profesora Frantze říká, že jeho táta by z toho měl obrovskou radost.